Postihne Zemi osud Marsu?

Odborníci z NASA bijí na poplach. V magnetosféře, která nás chrání před nebezpečným kosmickým zářením, se objevily trhliny. Ty zatím vůbec nemizí. Neporušená magnetosféra má přitom pro život na naší planetě klíčový význam – slouží Zemi jako štít před slunečním větrem, což je proud slunečních částic, jejichž účinky jsou podobné radioaktivnímu záření. Hrozí nám tedy scénář, že kosmické záření zahubí všechno živé? Pokud by nás magnetické pole před slunečním větrem nechránilo, mohl by nás potkat i stejný osud jako naše sousedy Mars a Venuši, jejichž oceány a atmosféra unikly do vesmíru. Magnetosféru proto sleduje flotila družic THEMIS, která čas od času nějakou tu díru objeví. Ta se ale vždycky zacelí. V polovině roku 2008 zaznamenala dvě menší trhliny a v prosinci 2008 pak našla další, výrazně větší díru.

„Odváto větrem“

[caption id="attachment_5202" align="alignright" width="349" caption="Následky náhlé sluneční bouře, která by pronikla skrze trhliny v zemské magnetosféře, by byly srovnatelné s jadernou válkou nebo pádem velkého asteroidu."][/caption] Počítačový model pak ukázal dvě oblasti, jimiž proniká sluneční vítr – nad severní i nad jižní polokoulí. Obě vznikly na té straně magnetosféry, která je obrácena ke Slunci. Tehdy jsme ale měli štěstí – Slunce spalo. Končil 23. sluneční cyklus, kdy na naší hvězdě bylo málo skvrn a tvořilo se minimum protuberancí. Jenže díry se objevily i nyní a Slunce začíná procitat. Během následujícího roku a půl, kdy by mělo být dosaženo slunečního maxima, můžeme proto počítat s mimořádně silnou magnetickou bouří. „Proudy solárních částic mohou v atmosféře vyvolat velmi vážné defekty,“ varuje Paul Murdin z Astronomického institutu v Cambridge. „Když před miliardami let natrvalo selhalo magnetické pole Marsu, odpařila se jeho atmosféra. Na Zemi by se nejdříve zahřály svrchní vrstvy atmosféry a vysílaly by kolem celého světa enormní vlnění s naprosto nepředvídatelným dopadem na klima.“  Také odborníci z NASA vyjadřují obavy: „Ochrana naší planety před kosmickým zářením je značně oslabená. Družice Polar prokázaly, že do kosmu ze Země uniká stále více kyslíku – nyní jde přibližně o 60 tisíc tun ročně.“ Proč se ale magnetické pole ztenčuje, vědci netuší. Podle jedné z hypotéz za tím může být nestabilní chování vnější části zemského jádra. Tím se zahřívá plášť a důsledkem toho jsou trhliny v magnetosféře. Podle druhé verze jde o předehru k přesunu geomagnetických pólů – tzn., že severní pól se stává jižním a obráceně.

Civilizace v ohrožení

[pullquote_left]Vlivem geomagnetické bouře nevídané síly by byl přibližně za 90 sekund paralyzován život na celé planetě – přestaly by jezdit vlaky, výtahy, zastaví se veškerý průmysl, zřítí se kosmické sondy, letadla, přeruší se dodávky vody a tepla, nebude fungovat TV, rozhlas, telefon, GPS ani internet.[/pullquote_left] Vědci už zpracovávají tu nejkatastrofičtější variantu. Akademie věd USA (NAS) publikovala dokument „Nebezpečí kosmického počasí – společenské a hospodářské důsledky“. „Následky náhlé sluneční bouře, která by pronikla skrze trhliny v zemské magnetosféře, by byly srovnatelné s jadernou válkou nebo pádem velkého asteroidu,“ upozorňuje profesor Daniel Baker z univerzity v Coloradu, který je expertem na kosmické počasí.  Je také šéfem výboru NAS odpovědného za vypracování zprávy, která nastiňuje plán možné globální katastrofy na přelomu let 2012 a 2013. Vlivem geomagnetické bouře nevídané síly by byl přibližně za 90 sekund paralyzován život na celé planetě – přestaly by jezdit vlaky, výtahy, zastaví se veškerý průmysl, zřítí se kosmické sondy, letadla, přeruší se dodávky vody a tepla, nebude fungovat TV, rozhlas, telefon, GPS ani internet. Obrovská erupce na Slunci způsobila na Zemi 1. a 2. září roku 1859 geomagnetickou bouři, která během několika hodin zkratovala telegrafní dráty a způsobila mnoho požárů komunikačních stanic ve Spojených státech i v Evropě. Bouře si pohrála s magnetickým polem a polární záři tehdy lidé pozorovali až nad Římem, na Havaji či na Kubě. „Opakování událostí z roku 1859 by znamenalo mnohem silnější a možná i katastrofické ochromení společnosti a ekonomik,“ píše NASA na svém webu. „V klidové době se dají poruchy odstranit relativně rychle,“ uvedl na konferenci ve Washingtonu poradce pro vědu britské vlády John Beddington. „Ale při hromadných haváriích může obnovení zničené infrastruktury trvat i desítky let a vyžádá si nevídané náklady. Proto musíme kosmickému počasí věnovat mimořádnou pozornost. Slunce se nyní probouzí z hlubokého spánku, maximum jeho aktivity by mělo nastat v květnu 2013 a musíme proto počítat i s tím nejhorším scénářem.“

Pesimismus není na místě

Někteří odborníci nevylučují, že situace může ovlivňovat psychiku a zdravotní stav lidí. Nechybí ani podezření, že sluneční aktivita se projevuje i ve společnosti. Není možná náhoda, že některá období velkých dějinných zvratů v minulosti často spadala právě do některého slunečního maxima. Naštěstí jsou tu i optimisté. Náměstek ředitele ruského Institutu zemského magnetismu, ionosféry a šíření rádiových vln Valerij Petrov říká: „V magnetickém poli jsou díry, či spíše promáčkliny, které jsou od nás ve vzdálenosti téměř 6 až 10 zemských poloměrů, tedy až 60 000 km. To je dostatečně daleko. Záření naší planetě nemůže ublížit. Tím spíš, že díry se stejně zase zatáhnou.“ Záření by pro nás podle něj bylo nebezpečné v případě, že by magnetické pole zcela zaniklo. „To se samozřejmě může stát,“ nevylučuje Petrov. „Ale až za několik tisíc let.“ A dodává: „Co se přesunu magnetických pólů týče, v historii naší planety k němu došlo asi stokrát, ale k žádným globálním katastrofám při tom nedošlo. Před 800 tisíci lety to přežili i pralidé. Pravda, ti ale nedisponovali žádnou technikou.“ Zdroj: Tainy.net