Proč nebožtíkům patří květy

Hřbitovy plné květin jsou tradičním obrázkem zvláště ve střední Evropě. Něžné květy klademe na hroby našich blízkých nejen jako výraz úcty, ale také proto, aby místo jejich odpočinku vypadalo dobře. Jak starý je ale tento pro nás běžný zvyk a odkud pochází? Víme s jistotou, že hrobky zdobili a osazovali květy už staří Římané. Činili tak nejspíš proto, že chtěli, aby se zesnulým v hrobě líbilo a aby toto místo bylo krásné, proto se často podobalo malé a rafinované zahradě. Jejich pohnutky byly tedy docela blízké těm našim. Ale květiny se nacházejí v hrobech mnohem starších a patřících zcela jiným civilizacím. Lidé žijící v mladší a době kamenné i v následných vývojových etapách lidstva ale využívali moci květin ze zcela jiných důvodů, většinou velmi praktických. V některých oblastech se květiny dávali do hrobů proto, aby tlumily zápach tlejících těl. Mohly také urychlovat proces správného rozkladu. V některých kulturách zase věřili, že vůně květů odláká dravou zvěř, která by mohla tělo vyhrabat a sežrat, tudíž zneuctít.

Čtěte dále na ProcProto.cz: Dušičkové zvyky jsme převzali od Germánů

O těchto všech květinových zvycích máme důkazy získané během různých archeologických průzkumů. Ten nedávný v izraelské lokalitě Raqefet odhalil i dosud nejstarší květiny související s pohřebními rituály i s péčí o posmrtný život. V jedné z hrobek, které mohou být staré i více než 13 000 let, byli pohřbeni muž a žena, na jejichž tělech se nacházely zbytky vonných bylin. A víme dokonce, že se jednalo o šalvěj a mátu. Tedy rostliny, které se například v lidovém léčitelství a bylinkářství používají dodnes.