Dušičkové zvyky jsme převzali od Germánů

0
540

Zatímco v dušičkový čas si Britové a Američané užívají halloweenského šílení s dýňovými maskami, strašidly a děsivými převleky, Češi se zahalí nostalgií a smutkem, vzpomínají na své blízké a na hřbitovech se objeví tisíce světýlek, věnečků a listopadek. Napadlo vás ale někdy, že naše současná místa posledního odpočinku jsou stejnou připomínkou pohanských zvyků, jako je tomu u Halloweenu? Zní to neuvěřitelně, ale kdyby na středoevropské hřbitovy dorazili staří Germáni, docela dobře by se v nich orientovali. Právě oni totiž do jisté míry mohou za to, jak dnes pohřbíváme své zesnulé a jakou úctu jim vzdáváme.

Germánská nadvláda nad naším územím je historiky datována někam mezi 1. až 4. století. Přišli k nám ze severu Evropy, odkud je vyhnal hlad a nedostatek vhodné zemědělské půdy. Převálcovali vzkvétající panství keltských Bójů, jejichž vladařská a vojenská vrstva odešla pryč z našeho území. Prostí Keltové s Germány nejspíš docela pokojně splynuli a postupem času začali přejímat i jejich bohy, zvyklosti a zapomínali na svou keltskou minulost. Tato asimilace postihla i pohřbívání mrtvých.

[pullquote_right]Germánská pohřebiště se nakonec začala podobat našim hřbitovům, kterým chyběl jen kostel, který přibyl až s příchodem křesťanství a nástupem raného středověku. [/pullquote_right]

Drsní válečníci kladli na hroby květiny

Začal například upadat zvyk dávat významným lidem do hrobu posmrtnou výbavu. Keltové běžně pohřbívali významné bojovníky s jejich zbrojí i s koněm. Germáni raději nechali koně naživu a válečník se musel po smrti spokojit s dřevěnou figurkou koníka. Postupně také mizely pohřby žehem: tak Keltové pohřbívali obyčejné lidi.

Všichni byli zkrátka pohřbíváni stejně a výbava bohatých se tenčila a tenčila, až časem vymizela docela. Germánská pohřebiště se nakonec začala podobat našim hřbitovům, kterým chyběl jen kostel, který přibyl až s příchodem křesťanství a nástupem raného středověku. Na hrobech nechyběly ani kamenné náhrobky s nápisy nebo náhrobky dřevěné, často zdobené holubicemi (ty ostatně známe z našich hřbitovů také). Na hroby se už před necelými dvěma tisíci lety kladly květiny. Tyto květinové dary vlastně nahrazovaly onu bohatou keltskou pohřební výbavu. A tak nás paradoxně velcí válečníci, jakými Germáni bezesporu byli, naučili jednomu z nejkrásnějších zvyků: vzdávat hold svým blízkým i po smrti návštěvami jejich hrobů a tichou vzpomínkou na chvíle, kdy byli ještě s námi…