První člověk na Měsíci - hvězdná hodina lidstva, nebo zdařilý podvod?

Stanul člověk na Měsíci, nebo nestanul? Celý svět se už přes čtyřicet let domnívá, že se tak skutečně stalo, a jména astronautů Neila Armstronga, Michaela Collinse a Edwina „Buzze“ Aldrina se zapsala do historie lidstva. Ale co když všechno bylo úplně jinak? Dodnes totiž přetrvávají pochybnosti, které rádi vytahují na světlo boží nejen milovníci konspiračních teorií. I v Americe je řada lidí přesvědčena, že let Apolla 11 v červenci roku 1969 byla dokonale připravená blamáž. Proberme si některá tvrzení pochybovačů a uvidíme, že i tady možná platí, že na „každém šprochu může být pravdy trochu“. Některé z námitek se podařilo vědcům vysvětlit, ale některé zůstávají nadále bez objasnění.

Všechno se dá vysvětlit

Velmi známá je námitka, že americká vlajka na záběrech z Měsíce vlaje, jako by se do ní opíral vítr, přičemž na Měsíci je vakuum. Následné pokusy ale ukázaly, že vlajka, kterou člověk [caption id="attachment_5006" align="alignright" width="350" caption="Dva různě dlouhé stíny – důkaz, že přistání na Měsíci bylo zinscenováno"][/caption] „rozhýbe“, pak ve vakuu vlaje mnohem více a déle, než ve vzduchu, který by ji do jisté míry brzdil. Země je obklopena magnetickými pásy, známými také jako Van Allenovy pásy, jejichž záření je smrtící. Astronauti jimi museli proletět, a přesto přežili. Odborníci ale tvrdí, že tato radiace je sice nebezpečná, ale posádka Apolla 11 jí byla vystavena jen poměrně krátkou dobu. Kosmická loď byla navíc opatřena hliníkovým pláštěm, který záření do jisté míry odclonil. Konspirační teorie upozorňují rovněž na to, že je podezřelé, jak hladce výprava proletěla vesmírem plným meteorů, které mohly hladce prorazit plášť kosmické lodi. Ale při obrovské rozloze vesmíru je prý školená posádka schopna vyhnout se s úspěchem všem těmto nebezpečným tělesům. Existují filmové záběry zachycující astronauty, jak všichni tři opouštějí Měsíc a nastupují do Apolla. Kdo ale mohl takové záběry natočit? Údajně to byla kamera, která byla umístěna na měsíčním povrchu a ovládána byla ze Země. Často se také hovoří o stopách, které astronauti otiskli do měsíčního prachu a ty vypadají, jako by to byla vlhká hmota. Pokus s prachem ve vakuové komoře ovšem ukázal, že ostrý jemný prach tady uchovává otisky přesně tak, jak tomu je na zpochybňované fotce.

Zažili jsme vesmírné „Vrtěti psem“?

Vysvětlit ale nešlo úplně všechno. Velmi problematické jsou fotografie, na nichž pohybující se astronauti vrhají stíny ve velmi divných úhlech, skoro jako by záběry vznikly při studiovém nasvícení. Na mnoha snímcích je obzor v pozadí velmi ostrý, takže budí dojem, jako by po pár metrech končil. Některé snímky pořízené na povrchu Měsíce zachycují v pozadí černou oblohu. Na ní ale zcela chybí hvězdy, kterých je přece plný vesmír, a měly by tedy jasně zářit i na fotografiích. Že by snímky vznikly v nějakém speciálním filmovém studiu? Pochybovačům tedy nadále zůstává prostor pro tvrzení, že i přistání člověka na Měsíci je ve skutečnosti podvod. A v této souvislosti připomínají slavný film „Vrtěti psem“, ve kterém hlavní hrdinové manipulovali s realitou pro média stejně zdařile.