Ropu budeme těžit na Titanu

Zásoby ropy dojdou na Zemi během příštích 70 až 100 let, a proto se už nyní hledají náhražky „černého zlata“. Jsou ale i názory, že ropu budeme moci dobývat i nadále. Konkrétně ve vesmíru, a to na největším Saturnově měsíci Titanu. Podle zjištění sondy Cassini se pod povrchem Titanu ukrývají obrovské zásoby uhlovodíků, jež několikanásobně převyšují ty pozemské. Titan je vůbec zajímavé těleso. Je 1,5x větší než náš Měsíc a zároveň je o 80 % těžší. Na rozdíl od ostatních neobydlených světů naší Sluneční soustavy je na něm také hustá atmosféra tvořená hlavně z dusíku (98,4 %). Ve Sluneční soustavě je tak titanská atmosféra vedle zemské jediná bohatá na dusík (v případě Země je to 78 %). Atmosférický tlak je u povrchu Titanu 1,5x vyšší než na Zemi. Saturnův souputník se s naší Zemí shoduje i v dalším. Na jeho povrchu se vyskytují tekutá moře, jezera a řeky. Ovšem na rozdíl od těch našich je netvoří voda, nýbrž hlavně uhlovodíky etan a metan. Na Titanu je ale i voda. Její množství se zatím nezjišťovalo, ví se jen, že je ve zmrzlém stavu. Důvod je prostý: velká vzdálenost tohoto měsíce od Slunce, takže průměrné denní teploty dosahují –180 stupňů Celsia. Také tu prší a fouká vítr. Odhlédneme-li od třeskutých mrazů, které na Titanu panují, jde o těleso, které je Zemi nejpodobnější. Tohle všechno hraje ve prospěch budoucích pozemských misí, které by tento měsíc mohly jednou kolonizovat. Zásoby titanských uhlovodíků vystačí na stovky, možná i tisíce let. Před nízkými teplotami ochrání těžaře základny vybudované pod povrchem. Za nějakou dobu by se Titan mohl stát zásobárnou přírodních zdrojů, které na Zemi potřebujeme, a jejichž naleziště se postupně vyčerpávají.