Skutečnou příčinou havárie Apolla 13 mohly být střevní plyny astronautů

Jaký by měl být jídelníček astronautů z mise Apollo? Výzkumem, který měl zjistit nejvhodnější kombinaci potravin pro astronauty mířící na Měsíc, se na konci 60. let minulého století zabývali odborníci z Kalifornské univerzity a z laboratoří ministerstva zemědělství. Cílem bylo omezit produkci střevních plynů u astronautů na minimum. Cílem prvního projektu nazvaného „Vodík a metan ve střevech lidí konzumujících kosmickou stravu“ (Intestinal hydrogen and methane of men fed space diet) bylo zjištění, jaké potraviny vyvolávají u astronautů větší plynatost. Zkoumanému procesu se odborně říká „flatulence“, který Wikipedia popisuje jako:  „Větry (poněkud vulgárně prd či prdy, v odborném stylu se používá i latinské slovo flatus označující též vánek nebo dech) je označení pro směs plynů, zpravidla nepříjemně zapáchající, produkovanou v trávicím traktu (tento jev se nazývá plynatost či nadýmání) a vypuzovanou konečníkem v rámci procesu zvaného flatulence neboli prdění.“  Autoři výzkumu Doris Calloway a Edwin Murphy se o tento zcela přirozený proces zajímali velmi intenzivně po dobu tří let, od r. 1968 do r. 1971. Bylo totiž zřejmé, že flatulence ve vesmíru probíhá jinak než na Zemi a v uzavřeném prostoru kosmické lodi nebo přímo ve skafandru by mohla být i nebezpečná. A NASA chtěla během letů na Měsíc omezit veškerá rizika na minimum. [pullquote_right]Čtěte dále na ProcProto.cz: Apollo 18 – mohla NASA realizovat tajnou misi na Měsíc?[/pullquote_right] Potenciální nebezpečí flatulence je očividné. Plyny, které astronauté vypouštějí, obsahují vodík a metan. A pokud se nahromadí v uzavřeném prostoru, může dojít i k výbuchu.  Astronautův „prd“ obsahuje podle měření až 47 % vodíku, přibližně 26 % metanu a 23 % kyslíku.  Stručně řečeno, tato „směs“ je hodně třaskavá. Stačí jedna malá jiskra… Murphy a Calloway zjistili, že dieta „S“ způsobuje velmi silnou plynatost (jeden astronaut vypustil denně v průměru 730 ml vodíku a 383 ml metanu), zatímco dieta „F“ tolik nenadýmala (80 a 222 ml). Tu pak doporučili astronautům. Měření ale provedli v pozemských podmínkách za normálního tlaku. Dalo se tedy předpokládat, že v kosmické lodi bude objem vypouštěných plynů vyšší. Shodou okolností, druhý muž na Měsíci Edwin „Buzz“ Aldrin (Apollo 11) si stěžoval na nadýmání, které ho během letu trápilo. Je tady ale případ Apolla 13 z dubna 1970 - v průběhu letu došlo k výbuchu jedné z kyslíkových nádrží, který vážně poškodil servisní modul. Následky výbuchu byly velmi vážné. Nejen, že zabránily posádce splnit úkol letu, ale ohrozily i životy jejích členů. Nemohla být hlavní příčinou výbuchu flatulence posádky? Tuto otázku si dnes kladou odborníci z Discover Magazine a navrhují, že by nebylo od věci tuto hypotézu prověřit. Zdroj: kp.ru