O tom, jak vypadal svět před 32 tisíci let, můžeme mít představy různé. Jistot je málo, protože i dlouholeté archeologické úsilí odhalilo jen zlomek ze světa, v němž žili naši pravěcí předkové. Jednou z jistot ale je, že už tehdy nás doprovázeli naši nejvěrnější přátelé – psi.
Možná si vzpomenete na úžasné ilustrace Zdeňka Buriana, na kterých naši kromaňonští předci měli bujnou hřívu tmavých vlasů, přes kterou jim nebylo vidět do jejich mužných tváří. Dnešní věda pokročila a vidí vzhled pravěkých lidí zcela jinak. Podle pánů antropologů si pralidé své kštice mazali hlinkou a česali z čela dozadu, dokonce je možná svazovali do jakýchsi uzlů.
Je tomu už více než 50 let, kdy se jeden prostý pasáček z řeckého severu zasloužil o to, že známe nejstaršího Evropana i místo, kde možná poprvé na světě dokázali lidé zkrotit oheň. Kraj kolem řeckého velkoměsta Soluně není místem, kam by se hrnuly davy turistů, kteří touží po slunění na zalidněných plážích.