Záhady na Merkuru: cosi na něm létá a je tu také plno síry
První velký soubor dat, který na Zem poslala sonda Messenger obíhající kolem Merkuru, vyrazil vědcům dech. Nové informace budou také důvodem, proč bude třeba zcela přepracovat veškeré dosavadní poznatky o této planetě i o její historii.
Hlavní překvapení jsou dvě. Tím prvním je existence létajících částic na povrchu planety. Dosud se soudilo, že vzhledem k blízkosti žhoucího Slunce by se všechny pohyblivé látky měly vypařit. Jak se jim daří v tomhle pekle přežít, zůstává záhadou.
Druhým překvapením je krajina, se kterou se vědci dosud nikde nesetkali. Může být ale odpovědí na první záhadu. Povrch severní polokoule planety je doslova poset prohlubněmi a dírami, takže připomíná ementál. Jednotlivé „díry“ jsou nepravidelně rozmístěné a měří od několika metrů do několika kilometrů. Pokrývají planiny, stěny kráterů a dokonce i jejich vrcholy.
[pullquote_right]Čtěte dále na ProcProto.cz: Čeká nás příští rok věčná tma?[/pullquote_right]
Původ těchto prohlubní není známý, ale podle Davida Blewetta z Univerzity Johnse Hopkinse nejsou důsledkem vulkanické činnosti ani pádu meteoritů. Nejpravděpodobnější verzí jejich vzniku je podle něj sublimace oxidu uhličitého. Jinými slovy, jeho přechod z tvrdého (ledového) skupenství v plynné. Podle Blewetta jsou pod povrchem Merkuru zřejmě natolik nízké teploty, že se pod ním ukrývají zásoby oxidu uhličitého ve formě ledu. Vlivem slunečního žáru dochází k jeho přeměně v plyn, ale během sublimace některé jeho pevné části vylétají nad povrch. Přitom mají dostatek energie, aby bombardovaly okolní krajinu, takže dochází ke vzniku „ementálských děr“. Tvorba centimetrové prohlubně trvá v severní pánvi Raditladi 70 000 až 200 000 let, takže tento proces začal už před několika miliardami let.
Záhadou zůstává také chemické složení planety, které za dobu její existence muselo vlivem Slunce značně „zchudnout“. Podle údajů rentgenového spektrometru je na Merkuru například desetkrát více síry než v zemském plášti, zato poměr draslíku a thoria na jeho povrchu je podobný jako na ostatních terestrických planetách
Zatím také není jasný původ netypicky velkého jádra planety vzhledem k jejímu plášti. Údaje, které poslal Messenger, vyvracejí totiž všechny dosud platné hypotézy. A to včetně té, že Merkur se původně formoval jako planeta o velikosti Země, ale v době svého vzniku se srazil s velkou planetisimálou. Ta část jeho pláště odpařila, zatímco neobvykle masivní jádro se zachovalo.
Zdroj: Science
Publikováno: 12. 10. 2011
Kategorie: Astronomie