Zázračná rostlina stévie – brání jejímu rozšíření cukrovarský průmysl?

Média a někteří odborníci o ní mluví jako o zázračném sladidle nového tisíciletí. Rostlina stévie, přezdívaná také jako medové lístky, je až 300 krát sladší než klasický cukr a přitom má nulovou energetickou hodnotu. Navíc je i prý v mnoha dalších ohledech prospěšná lidskému organismu. Proč tedy stále nedošlo k jejímu masivnímu rozšíření na celosvětový trh? V posledních měsících si tato dříve neznámá rostlina užívá popularity v médiích jako nikdo jiný. Mluví se o ní jako o zázraku, který jednou nahradí všechna umělá sladidla. Její celý název je Stevia rebaudiana Bertoni (nazývána také stévie sladká, stévie cukrová, sladká tráva, medové lístky, stévie) a podle odborníků má mnoho dalších pozitivních účinků. Nejzajímavější je však obsah látek, které dodávají sladkou chuť, takzvané steviol-glykosidy. Z potravinářského hlediska jde o nekalorické sladidlo z přírodního zdroje, které má přibližně 250 až 300krát vyšší sladivost než klasický řepný cukr. [caption id="attachment_10865" align="alignright" width="300" caption="Stévie je až 300 krát sladší než klasický cukr a přitom má nulovou energetickou hodnotu. Mohla by tak do budoucna výrazně ovlivnit obezitu."][/caption] Tato rostlina pochází z Jižní Ameriky z oblasti kolem řeky Paraná, která protéká Brazílií a Paraguayí. Zdejší indiáni ji používali již odnepaměti jako sladidlo, ale také jako léčivou bylinu. I když je stévie mnohonásobně sladší než cukr, nekazí se po ní zuby. Ba naopak, účinně funguje na dezinfekci úst a jako prevence proti zubnímu kazu, jelikož likviduje škodlivé bakterie v lidských ústech. Stévie má oproti řepnému nebo třtinovému cukru ještě další výhodu, mohou ji používat i diabetici. Je pro ně dokonce vhodnější než umělá sladidla. Nezvedá totiž hladinu krevního cukru a co víc, pomáhá ho prý i stabilizovat. Proto může být užitečnou pomůckou pro diabetiky a lidi, kteří chtějí zhubnout. Stabilizace hladiny krevního cukru totiž oddaluje nástup pocitu hladu. Chemicky zpracovaná sladidla jako cyklamáty či sacharin působí v tomto směru přesně opačně – i když mají také nulovou kalorickou hodnotu, nutí nakonec člověka do jídla.

Kdo nebo co brání jejímu masivnímu rozšíření?

I když je stévie pro Evropu stále neznámou novinkou, například v Japonsku se již přes třicet let používá jako přírodní sladidlo. Nyní má stévia 40% podíl na japonském trhu s umělými sladidly. Zde se také používá v nealko nápojích, například v Coca Cole. Z Japonska se pak postupně rozšířila do Číny a dalších asijských států. Evropa se jejímu rozšíření až dosud bránila. V roce 1985 totiž byla zveřejněna studie, která tvrdila, že steviol je mutagenem a může mít nežádoucí vedlejší účinky. Ty však nebyly nikdy prokázány a odborníci pak tuto studii mnohokrát kritizovali. Spekuluje se o tom, že jejímu rozšíření na Západě bránila lobby cukrovarského průmyslu a producenti umělých sladidel, kteří do světa vysílali tyto falešné zprávy. Po několika dalších testech přišla v roce 2006 Světová zdravotnická organizace (WHO) s novou analýzou. Ta jasně prokázala, že stévie neobsahuje žádné mutageny. Nicméně Evropská komise ji schválila jako přírodní sladidlo do nápojů a potravin až koncem minulého roku. Otázkou tak zůstává, kdo tak vehementně bránil jejímu masivnímu rozšíření na celosvětový trh?