Ferda mravenec by se divil
Oblíbená postavička z dětských knížek byla proslulá tím, že dokázala úplně všechno a mezi kolegy z říše hmyzu měla postavení hotového Einsteina. Ale ani Ferda by nezvládl to, co jeho třetihorní prapříbuzní. Alespoň co se cestování týče.
Před téměř 60 až 30 miliony let by vypadala mapa našeho světa úplně jinak. V tomto období třetihor zvaném eocén nebylo ani stopy po našich starých známých kontinentech, jiné bylo i rozložení pevnin a oceánu. A jinak vypadala i světová fauna: Kdybychom měli stroj času, potkali bychom se se zvířaty, která by nám dokázala vyrazit dech.
A co je na nich ještě zajímavé? Rozhodně to, co upoutalo vědce nejvíce. Že se našly jejich fosilní zbytky jak v Evropě, tak například v americkém Wyomingu nebo Britské Kolumbii. A jednalo se o naprosto totožný druh. Pozůstatky „maximravenců“ se nacházejí společně s pozůstatky rostlin, které rostou v mírně subtropickém klimatu. Výzkumníci tak dostávají zároveň informace o tom, jaké panovalo na prakontinentech podnebí.
Malou hádankou může být, jak to, že se pozůstatky totožných živočišných druhů objevují na různých místech, která jsou od sebe vzdálená tisíce kilometrů. Odpověď není zas tak složitá. Nejspíš se jednalo o oblasti, které byly kdysi součástí jednoho z třetihorních kontinentů. Teprve další geologický vývoj tuto pevninu roztrhl a vzdálil ji od sebe. Proto se fosilie mravenců ocitly na opačných koutech zeměkoule.
Pozor, letí mravenec
Nejedná se jenom o předky našich savců, tedy o primitivní druhy prakopytníků a vodních savců. Při svých toulkách třetihorní přírodou bychom mohli narazit i na mravence, které rozhodně nešlo přehlédnout. Paleontologům se teď dostal do rukou pozoruhodný materiál k výzkumu. Jedná se o pozůstatky mravenců druhu Titanomyrma lubei, kteří se rojili na matičce Zemi před nějakými 50 miliony lety. Podle všeho se jednalo o největší mravence, jací kdy žili. Někteří jedinci měřili přes 5 centimetrů, což je víc, než mají některé druhy kolibříků. Stejně jako jejich současní „miniaturní“ příbuzní dokázali „pramravenci“ v době rojení létat, takže si je bylo možno s nějakým malým ptáčkem i splést.
Úžasní cestovatelé
A co je na nich ještě zajímavé? Rozhodně to, co upoutalo vědce nejvíce. Že se našly jejich fosilní zbytky jak v Evropě, tak například v americkém Wyomingu nebo Britské Kolumbii. A jednalo se o naprosto totožný druh. Pozůstatky „maximravenců“ se nacházejí společně s pozůstatky rostlin, které rostou v mírně subtropickém klimatu. Výzkumníci tak dostávají zároveň informace o tom, jaké panovalo na prakontinentech podnebí.
Malou hádankou může být, jak to, že se pozůstatky totožných živočišných druhů objevují na různých místech, která jsou od sebe vzdálená tisíce kilometrů. Odpověď není zas tak složitá. Nejspíš se jednalo o oblasti, které byly kdysi součástí jednoho z třetihorních kontinentů. Teprve další geologický vývoj tuto pevninu roztrhl a vzdálil ji od sebe. Proto se fosilie mravenců ocitly na opačných koutech zeměkoule.
Obříci žijí v Africe
Nicméně mnoho podrobností o životě mravenců Titanomyrma lubei nemáme. Našlo se zatím pár fosilních pozůstatků královen. Co úplně chybí, jsou mravenčí dělníci, kteří nakonec mohli být i menší nebo vypadat trochu odlišně než jejich „panovnice“. Pokud jsou mravenci vaší tajnou vášní a trochu litujete, že už mravenčí obříky nemáte možnost potkat, zkuste se vydat do střední Afriky. Tam žije druh Dorylus , který prý velikostí téměř své třetihorní předky dorůstá.Publikováno: 07. 05. 2011
Kategorie: Planeta Země
