Jak se loví červení skřítci

O jejich existenci víme asi jedno století. Jmenují se červení skřítci (red sprites), někdy se jim říká také Puk a Ariel, podle postav ze Shakespearových komedií. Až do konce 90. let minulého století jsme ale nevěděli, jakého jsou původu a jak vznikají. I dnes, kdy máme k dispozici špičkovou fotografickou techniku, není jednoduché je zvěčnit. Řeč je o jednom poměrně vzácném atmosférickém jevu – nadoblačném blesku, který se na obloze objevuje při extrémně silných bouřkách, a tvoří se v ionosféře. Má podobu jakýchsi barevných světélek většinou v temných odstínech rudé a červené barvě, což je způsobeno molekulami dusíku ve vzduchu. Až do roku 1989 astronomové neznali přesnou příčinu vzniku červených skřítků, pak je ale dnes již zesnulý fyzik John Winkler zachytil při testování nového typu kamery pro natáčení ve tmě a při zhoršených světelných podmínkách. A tak se podařilo zjistit, za jakých okolností skřítci vznikají. Nicméně ani dnes není jednoduché jejich „řádění“ na obloze zachytit. V minulých dnech se to podařilo mladému českému astronomovi a fotografovi Petru Horálkovi při pozorování z velké observatoře La Silla na chilské poušti Atacama. Dodejme jen, že nebeské řádění trvalo asi 40 minut a odehrávalo se ve vzdálenosti asi 500 kilometrů od zemského povrchu. Zdroj: Daily Mail