Pedro Ruiz Calderón - kněz, který „přenášel“ kontinenty

Psala se polovina 16. století a Španělé dobývali Nový svět a budovali své panství v Mexiku. Toužili nejen po rozšíření území říše, zároveň ovšem chtěli do královské pokladny i do svých vlastních kapes přivézt co nejvíce zlata a dalších pokladů nedozírné ceny. V takovém ovzduší byl koncem ledna roku 1540 zahájen soudní proces s Pedrem Ruizem Calderónem. Jednalo se o podivnou frašku, jejíž ohlasy se dostaly až do tisíce kilometrů vzdálené Evropy. Pedro byl katolický kněz, který se ale více než o pravou víru zajímal o všelijaké nadpřirozené záležitosti a alchymii. Tvrdil o sobě, že dokáže cestovat časem i mezi kontinenty, které prý dokonce dokázal přesouvat. Jako zdatný alchymista údajně měnil kamení ve zlato a vyráběl zaručené elixíry věčného mládí. Ani kněžský stav mu nijak nebránil v tom, aby se obklopoval krásnými ženami, které po něm doslova šílely. Sám prohlašoval, že svoje pozoruhodné dovednosti získal v samotném pekle, kde byl osobně na návštěvě. Jako důkaz se oháněl listinou, která byla podepsána samotným Luciferem. O její pravosti nepochybovali ani ti z jeho současníků, kteří byli vzdělaní, a těšili se pověsti moudrých lidí. [caption id="attachment_12365" align="alignright" width="246"] To, co z dobových dokumentů vyplývá, je fakt, že jestli Pedro Ruiz vládl nějakým neobvyklým uměním, pak to byla hypnóza.[/caption]

Zachránila ho touha po penězích

Přestože z jeho procesu existují stohy zápisů, příliš jasně z nich nevyplývá, proč vlastně stanul před soudním tribunálem. Žalobcem byl tehdejší mexický arcibiskup a inkvizitor Fray Juan de Zumarrag. Jako odůvodnění své žaloby uvedl, že bratr Pedro sešel ze správné cesty. Důvody ale musely být mnohem složitější. To, co z dobových dokumentů vyplývá, je fakt, že jestli Pedro Ruiz vládl nějakým neobvyklým uměním, pak to byla hypnóza. Existují jeho vlastní zápisky, které soudobí psychologové považují za velmi hodnověrné záznamy psychologických sezení, velmi podobných těm, která se dnes v ordinacích psychologů a psychiatrů běžně odehrávají. Zlobivý kněz musel být tedy vynikající hypnotizér. Z toho nejspíš plynuly i jeho úspěchy u žen, které prostě a jednoduše „zblbnul“. Před soud ho ale nejspíš přivedla další dovednost, s kterou se rád chlubil, a tou bylo hledání pokladů a ukrytých cenností. Zároveň mu ale zachránila život. Církevní představitelé toužili po jeho exemplárním potrestání, protože v čerstvě dobyté kolonii, kterou chtěli „pokřesťanštit“, musel být pohan v kněžském rouše zcela jasným „kaličem vody“. Ale zástupci španělského království v Mexiku se nechali opít rohlíkem a příslibem pohádkového bohatství, které jim Pedro slíbil najít. Díky nim také monstrproces skončil poměrně mírným trestem: Calderón byl z Mexika pouze vyhoštěn. S jeho odchodem také jeho stopy v historických pramenech mizí. Podle některých teorií se o několik let později objevil na neapolském královském dvoře, kde nabízel podobné služby jako ve svém předešlém působišti. [box_light]

Čtěte dále na ProcProto.cz:

• Rongorongo – písmo, které nikdo nerozluštil
• Prokletí faraonova hrobu aneb Tutanchamonova pomsta
• Věda, která vraždí aneb Smutné osudy vědců

[/box_light] V Mexiku se ale mnoha lidem po jeho tajemném umění stýskalo a snažili se obhájit jeho „kouzlení“. Mnozí například věřili, že měl dobře zmapovaná naleziště obrovských pokladů. Bohužel většina těch, kteří se tam vydali, se už nevrátila. Možná se tak splnilo jedno z Pedrových proroctví, že pokud se v jeho stopách vydají nepovolaní, čeká je trest pekelného vládce, protože jenom on sám byl povolaný na tato místa vkročit.