Rorýs - nenápadný hrdina vzdušných sfér

Zvláště obyvatelé měst si určitě všimli, že každé léto je doprovází výrazný křik, který nad jejich hlavami vydávají hejna rorýsů obecných. V posledních letech se tento, donedávna velmi ohrožený ptačí druh, stal poblíž lidských sídel daleko početnějším zástupcem stěhovavých ptáků než třeba jiřičky nebo dokonce vlaštovky. Tušíte ale, že nad vašimi hlavami poletuje jeden z nejzajímavějších tvorů, jaké matka Příroda stvořila? Náš skromný hrdina se správně jmenuje rorýs obecný (Apus apus). Jestli někomu přísluší označení „král vzdušných sfér“, tak právě jemu: ve vzduchu stráví více než 90 procent svého života. Let je jeho přirozeností, za letu dokonce spí a páří se. V průměru létá rychlostí kolem 35 km/hod, ale když se do toho obuje, je z něj skutečné ferrari: běžně si to sviští 200kilometrovou rychlostí. Denně je schopen bez obtíží nalétat až 800 kilometrů.

Ve vzduchu sex i spánek

Na zemi prakticky nepřistává, jeho zakrnělé nohy mu pak prakticky znemožní znovu vzlétnout. Jeho let bychom mohli přirovnat k akrobatickému výkonu: skupina rorýsů se často řítí v neuvěřitelné rychlosti přímo proti domu a teprve ve chvíli, kdy si myslíte, že vám narazí do okna či zdi, mistrně se překážce vyhnout. V letu rorýs i spí: vystoupá do výšky přibližně jednoho kilometru a pak začne klesat. V tu dobu se na několik minut dostaví mikrospánek, kdy je jedna polovina jeho mozku nečinná, zatímco ta druhá kontroluje, co se děje kolem. Nedivme se, že rorýs bez problémů funguje ve výškách, kam si jiní ptáci netroufnou. Má větší povrch červených krvinek a zvláštní složení hemoglobinu, který mu dovoluje lépe vázat kyslík i ve sférách s nižším obsahem tohoto prvku. Rychlost letů a výška, v které je schopen operovat, z něj dělá prakticky nepolapitelnou kořist. Dostihnout ho mohou pouze ostříž nebo sokol.

Jediný milovník paneláků

Rorýsi k nám přilétají v květnu z daleké jižní Afriky a zdrží se maximálně do poloviny srpna. Co je vede k tomu, že u nás pobudou jen tak krátce? Především délka světelného dne, která je v tropech 12 hodin, zatímco u nás i více než 16 hodin a třeba na severu Evropy slunce v létě prakticky nezapadá. Rorýsové tak mají více času na sběr potravy. Proto také v mírném pásmu mohou bez větších problémů vyvést mladé. Jako první se na jaře vracejí dospělí ptáci, loňská mláďata, která ještě nehnízdí, se objeví s více než měsíčním odstupem. Bylo zjištěno, že všichni evropští rorýsi tráví na hnízdištích v průměru 109 dní, jejich pobyt se liší jen v datech příletu a odletu podle toho, jak vysoko na sever evropského kontinentu zamíří. Ještě před několika desetiletími si rorýsové stavěli hnízda hlavně ve skalách a v dutinách stromů. Pak ale zjistili, že stejně dobře jim mohou posloužit staré domy a kostelní věže, které jsou plné skulin, otvorů a dalších špatně dostupných „tajných“ míst vhodných k hnízdění. Svou přizpůsobivost dovedli k dokonalosti ve chvíli, kdy začali hromadně hnízdit ve větracích otvorech panelových domů. Aspoň někdo tak mohl profitovat z těchto nevzhledných staveb. Určitě i díky velkému počtu sídlišť u nás se rorýsi stali tak četnými obyvateli městských aglomerací. Ještě v polovině minulého desetiletí u nás sídlilo kolem 120 tisíc párů rorýsů. Jenže zateplování paneláků vyhání tyto pozoruhodné ptáky z domovů. Jen v Praze klesla jejich populace téměř o 50 procent a stavy se stále snižují. Zateplení panelové stavby lze pochopitelně udělat tak, že rorýsi (a s nimi také netopýři) nepřijdou o své domovy, ale to už jsou investice a přemýšlení navíc a do toho se většině bytových družstev, tedy investorů, nejspíš nechce.

Evropan bez hranic

Přesný počet těchto ptáků se navíc velmi špatně zjišťuje, protože rorýs je skutečný ptačí dobrodruh. Pokud nastanou studené dny, odletí několik stovek kilometrů daleko od svých hnízd, aby nasbíral dostatek potravy. Může se tak stát, že nad vašimi hlavami létají jedinci, kteří mají domovskou adresu někde v Německu nebo v Polsku. Rorýsí ptáčata se v tuto dobu uvedou do jakési hibernace a čekají na návrat rodičů, kteří jim přinesou stravu, většinou se jedná o létavý hmyz. Rodinný život rorýsů je docela partnerská idylka. Páry spolu žijí celý život, což rozhodně není málo. Bylo zjištěno, že někteří rorýsi se dožili až 21 let, nicméně průměrný věk se pohybuje kolem sedmi let. Společně se starají o mláďata, nebývá v hnízdě mnoho, většinou mezi 1 – 3 „kousky“. Rychle se tedy podívejte na oblohu, jestli někde nad vámi nekrouží náš pozoruhodný hrdina. Moc příležitostí už mít nebudete. Srpen právě začal a to je doba, kdy se tenhle neobyčejný pták vydá na dlouhou cestu do své druhé, africké domoviny. A nám nezbývá než zase tři čtvrtě roku čekat, až se nad námi rozezní jejich energické „dzííí, dzííí“.