Pokud by se Američanům za 2. světové války nepodařilo dokončit vývoj atomové bomby, kterou si pak s pochybným úspěchem vyzkoušeli v Hirošimě a Nagasaki, stejně by měli po ruce další ničivou zbraň. Podle nedávných zjištění novozélandského spisovatele a filmaře Ray Warua pracovali američtí a novozélandští vědci na zbrani, která přinášela smrt z mořských hlubin.
Tak se zdá, že jsme přežili poslední hrozbu konce světa a můžeme se „těšit“ na další, které už nám plánují konspirátoři a obchodníci, pro něž je „soudný den“ docela dobrým prodejním artiklem. Nicméně nezbývá si stále klást otázku, zda se nemáme víc bát sami sebe než hrozby z hvězd, případně nějaké nepředstavitelné přírodní katastrofy.
K testu první sovětské atomové bomby došlo v roce 1949. Tou dobou také vystoupil tehdejší šéf ministerstva vnitra, obávaný Lavrentij Berija, s požadavkem organizovat expedici do oblasti Podkamenné Tunguzky, kam v roce 1908 dopadl tzv. tunguzský meteorit. Pochopitelně, samotný meteorit Beriju nezajímal.
Zvuk jaderných explozí, které vídáme ve filmech nebo v dokumentech, je dodatečně upravován. Je synchronizován s obrazem, zatímco ve skutečnosti je výbuch slyšet zhruba až třicet sekund po záblesku. Exploze provázející odpálení není možná, protože rychlost světla je mnohem vyšší než rychlost zvuku a kamery jsou umístěny v několikakilometrové vzdálenosti od místa výbuchu.