V roce 1898 napsal Morgan Robertson román o lodi jménem Titan, která při své plavbě narazila do ledovce. V roce 1912 narazila do ledovce skutečná loď – Titanic. Ačkoli v Robertsonově románu šlo o fikci, některá pozdější fakta se jí podobala až se znepokojující přesností.
Vědci z USA a z Německa studovali možné formy extrémního života, které by mohly žít na tělesech, kde panují jiné podmínky než na Zemi.
Odborníci za chemickou molekulární dynamiku z Cornellovy univerzity James Stevenson a Paulette Clancy dospěli k závěru, že na Titanu mohly vzniknout formy života založené na metanovém základě a bez kyslíku, a to i navzdory převládajícímu názoru, že život v bezvodém prostředí není možný.
Když sonda NASA Cassini prolétala loni kolem Saturnova měsíce Titanu, zaregistrovala v jednom z jeho jezer cosi neobvyklého. Na jeho severní polokouli objevila něco, nad čím si vědci stále lámou hlavy.
Saturnův měsíc Titan je v mnoha ohledech unikátní těleso. Má hustou atmosféru a na jeho povrchu nejsou jenom skály a prach jako na ostatních měsících, ale také jezera, moře a dokonce zde i prší.
