Za 100 tisíc let po nás zůstanou nejspíš jen kelímky na kávu

Až se naši praprapotomci v daleké budoucnosti budou zabývat civilizací 21. století, spolehnou se především na archeologii. Naše archivy a muzea se totiž promění v prach. Co po nás za 100 tisíc let vlastně zůstane? Zkáze nepodlehne jen zlomek současných artefaktů. Ostatně po našich předcích, kteří žili před 100 tisíci lety, se také dochovalo jen minimum reliktů. Naše kosti se nejspíš nedochovají, protože fosilizace je ve světě suchozemských živočichů poměrně řídký jev. Naštěstí vzhledem k tomu, že teď nás žije 7 miliard, nějaké lidské ostatky přece jen zkamení a budou předmětem nadšeného zkoumání. Na hřbitovech po nás nikdo pátrat nebude, protože těla se promění v prach už za několik století. Některé kosti se nejspíš dochovají ve vulkanickém popelu, pár mumifikovaných těl se nalezne v rašeliništích a vysokohorských pouštích. Z povrchu zemského zmizí také naše města.  Za několik tisíc let se rozpadnou i všechny budovy. Jediné, co po nich možná zůstane, budou obdélníková místa v písku a štěrku, což archeologům naznačí, že na tomto místě kdysi žila nějaká civilizace. [pullquote_right]Za několik tisíc let se rozpadnou i všechny budovy. Jediné, co po nich možná zůstane, budou obdélníková místa v písku a štěrku, což archeologům naznačí, že na tomto místě kdysi žila nějaká civilizace.[/pullquote_right] Dochovají se zřejmě části největších staveb, tedy Hooverova přehrada v USA a Tři soutěsky v Číně. Obě spolykaly takové množství betonu, že se určitě celé nerozpadnou. Totéž platí o úložišti jaderného odpadu Onkalo ve Finsku, které bylo projektováno tak, aby vydrželo právě 100 tisíc let. Ještě jeden relikt po nás zůstane – skládky, ačkoli i ty se v průběhu tisíců let změní v cosi připomínající rašelinu nebo hnědé uhlí. V netknutém stavu se mohou dochovat některé kamenné sochy, které nepodlehnou erozi.  Přežít mohou i keramické obklady a kávové šálky - stejně jako se dochovaly střepy nejranějších lidských kultur. Železo rychle zrezaví, ale máme také titan, nerezavějící ocel a zlato. Například zlato v Tutanchamonově hrobce vydrželo bez jakékoli změny po dobu pěti tisíc let. A vydrželo by i 100 tisíc let.  Dochovají se i titanové schránky notebooků. Archeologové budoucnosti si možná budou klást otázku, jaké náboženství jsme vyznávali, když je všude vyobrazené nakousnuté jablko. Největší archeologický „oříšek“ budou zřejmě znamenat jednorázové kelímky na kávu. Materiál nerozkládá ani jeden známý mikroorganismus, a mohou proto vydržet i milióny let.  Nicméně stanou se z nich kousky podivných tvarů a archeologové si budou lámat hlavy, k čemu nám tyhle divné předměty vlastně sloužily. Zdroj: paranormal-news.ru