Upíry známe jen z filmů a knížek, kde jsou dosud vděčným a „populárním“ tématem. V minulosti se však lidé upírů skutečně báli. Dokazuje to například nedávný nález archeologů v Bulharsku, kteří vykopali dvojici koster, jež měly hruď propíchnutou kovovou tyčí. Lidé dříve věřili, že tímto způsobem zajistí, aby se mrtví v upíry neproměnili.
Středověk si mimo jiné spojujeme z popravami a s právem útrpným a myslíme si, že v té době stále platilo ono biblické „oko za oko, zub za zub…“. Jenže i tehdy fungovalo, že kdo má peníze, může se z lecjaké šlamastyky dostat bez zásadního trestu. Důkazem jsou mimo jiné smírčí kříže, nenápadné kamenné památky z dávných časů.
Vikingové nebo správněji Normané nám jsou většinou prezentováni jako neotesaní a špinaví válečníci drsných mravů, kteří rozuměli především řeči zbraní, a s nějakou etiketou si zrovna hlavu nedělali. Jak se ale s touto charakteristikou slučuje skutečnost, že vikingské ženy se těšily úctě a postavení, o němž si mohly jejich současnice v relativně civilizovanějších společnostech nechat jenom zdát?
Jméno slavného římského císaře Nerona, který vládl uprostřed prvního století našeho letopočtu, se stalo synonymem šíleného tyrana, který nechal před svými zraky za zvuků harfy shořet antický Řím a dal příkaz k zabití vlastní matky. Z jeho příběhu je patrno, že dobře vedené public relations fungovalo už ve starověku.
Jméno slavného římského císaře Nerona, který vládl uprostřed prvního století našeho letopočtu, se stalo synonymem šíleného tyrana, který nechal před svými zraky za zvuků harfy shořet antický Řím a dal příkaz k zabití vlastní matky. Z jeho příběhu je patrno, že dobře vedené public relations fungovalo už ve starověku.