Tragédie Aralského jezera aneb Jezero, které zničila hloupost a biologické zbraně

Jednalo se o vodní plochu o rozloze více než 17 tisíc kilometrů čtverečních. V současnosti jde kvůli lidské hlouposti o jednu z největších ekologických katastrof naší planety. Aralské jezero (dříve se mu dokonce říkávalo Aralské moře) mezi Kazachstánem a Uzbekistánem bylo unikátní bezodtokou slanou vodní plochou. Ještě před několika desítkami let v něm bylo na 300 ostrovů, které tvořily skoro 4 % celkové plochy. Po hladině jezera fungovala čilá lodní doprava. Žila v něm hejna ryb, které přinášely obživu tisícům lidí. To vše je dnes minulostí. Doslova v přímém přenosu můžeme sledovat, jak se kdysi kvetoucí vodní svět mění v poušť. Běžné jsou tak fotografie, kdy se vedle vraků starých lodí popásají velbloudi, typické pouštní „dopravní prostředky“. Za uplynulé půlstoletí zmizelo ze zemského povrchu na 90 % vodní plochy. Zkáza začala na počátku 60. let minulého století, kdy se všemocný Sovětský svaz rozhodl uskutečnit další ze svých experimentů, v nichž měla příroda ustoupit přání země, kde „dnes znamenalo včera“. V rámci tohoto projektu byly odkloněny některé řeky, to aby mohly zásobovat zavlažovací kanály, které soudruzi budovali v pouštních oblastech, aby tu mohli pěstovat na trhu tolik žádanou bavlnu. A ty vodní zdroje, které nepadly na oltář zavlažování, byly znečištěny hnojivy, což podle některých ekologů zničilo Aral ještě dokonaleji než megalomanské meliorační zásahy. Navíc tady probíhaly zkoušky biologických zbraní, a tak se ze zdejšího kraje stal druhý Černobyl, o kterém se ale ví mnohem méně.

Teprve před necelými 15 lety se vlády Kazachstánu a Uzbekistánu rozhoupaly k jakýmsi záchranným opatřením. Nejspíš je už pozdě.

Katastrofa je to však srovnatelná. Během třiceti let poklesla hladina v jezeře o 22 metrů a vodní plocha se rozpadla na několik menších. Zvýšila se koncentrace soli ve vodě, takže vymřely ryby. Tím ztratili zdejší lidé možnost obživy, protože rybářstvím se živila většina z nich. Poušť, která vznikla na místě jezera, je plná solného prachu, který je roznášen větrem na kilometry daleko a přináší zkázu rozlehlým bavlníkovým plantážím, kvůli kterým tahle katastrofa vlastně začala. A obyvatelé přicházejí o další pracovní možnost. [caption id="attachment_10959" align="alignnone" width="600" caption="Rozloha Aralského jezera v roce 1973"][/caption] [caption id="attachment_10960" align="alignnone" width="600" caption="Tato fotografie je pořízená z roku 2008. Téměř veškerá vodní plocha zmizela…"][/caption] Teprve před necelými 15 lety se vlády Kazachstánu a Uzbekistánu rozhoupaly k jakýmsi záchranným opatřením. Nejspíš je už pozdě. Nejspíš se jen uskuteční desítky záchranných projektů za miliardy dolarů, na kterých si sice někdo pěkně obohatí svoje bankovní konta, ale samotnému Aralskému jezeru, stejně jako tisícům obyčejných lidí už nikdo nepomůže. Zůstane tak jen další velká jizva na naší planetě, důkaz arogance moci a nedostatku pokory vůči přírodě, která tu byla miliony let před námi. Zdroj: DailyMail