Betlém, který dobyl svět

0
943

[dropcap]B[/dropcap]etlémy, a jejich zmenšená obdoba jesličky, patří k českým Vánocům stejně jako kapr nebo Ladovy obrázky. Spojují nás s generacemi předků, kteří při tvorbě domácích betlémů popustili uzdu své fantazii, a bylo jim docela jedno, že slavný biblický příběh se odehrával v daleké Palestině, v podstatě v pusté zemi, kde na přelomu letopočtu žily hlavně kočovné kmeny.

Naše betlémy jsou odrazem českého světa a toho, jak se tu žilo. Proto v nich ožívají měšťané i venkované v podobě, jakou betlémáři znali. Místo orientálních postav se v betlémských scenériích objevují kypré selky, růžolící děti, fortelní řemeslníci a vůbec všichni sousedé, které tvůrce znal a kterým vlastně svým dílkem složil hold a zajistil jim do jisté míry nesmrtelnost. A tak se mnohdy zdá, že jesličky s božím synem, Marií a Josefem jsou tu tak trochu navíc, stejně jako trojice mudrců, které známe jako Tři krále. Zkrátka je to tak, že kdyby svatý František z Assisi, který je považován za „vynálezce“ betlému, nahlédl do betlémářské dílny u nás, asi by mu z toho šla hlava kolem.

Jesličky milované i zatracované

Slavný světec dostal v roce 1223 geniální myšlenku: v jeskyni nedaleko obce Grecio v Umbrii dal umístit jesle vystlané senem. K jeslím postavil živého osla a vola a u této prosté scenérie sloužil štědrovečerní mši. Jeho produkce měla takový úspěch, že ji začali napodobovat mniši v italských klášterech. Svatá rodina se dostala i do církevních her, které byly ve středověké Evropě běžné. Svatá rodina byla vyřezána ze dřeva, ostatní postavy hráli živí herci.

[pullquote_right] Od poloviny 17. století, kdy u nás vypukla tuhá protireformace, se jesličky staly velmi účinným nástrojem, kterým katolíci vytloukali z českých protestantských hlav kacířské nešvary. [/pullquote_right]

Takové jsou kořeny současných betlémů. O další dějství se postarali jezuité, u nás konkrétně v roce 1562, kdy v pražském kostele sv. Klimenta postavili o Vánocích údajně první jesličky na území střední Evropy severně od Dunaje. Od poloviny 17. století, kdy u nás vypukla tuhá protireformace, se jesličky staly velmi účinným nástrojem, kterým katolíci vytloukali z českých protestantských hlav kacířské nešvary. Se stavbou betlémů přicházely postupně i některé další řády – františkáni, dominikáni, karmelitánky. Pak zase přišlo období na konci 18. století, kdy se vystavování betlémů v kostelích považovalo za nedůstojné, protože věřící, zvláště mladí, jim věnovali větší pozornost než samotnému církevnímu obřadu. V českých zemích mělo „vyhnání jesliček“ z kostelů, i když nedlouhé, jediný výsledek: oblíbené vánoční atrakce se ujali obyčejní šikovní lidé, a tak vznikla tradice lidových betlémů.

Asi nejznámější jsou u nás třeštské betlémy. Dodnes zde působí řada lidových tvůrců, kteří svá půvabná díla vystavují nejen v kostelích a na četných vánočních výstavách, ale nechají vás nakouknout i do leckteré domácnosti, která se pyšní typickým betlémem. Známou betlémářskou oblastí byla také Šumava, zvláště okolí Kašperských hor. Máme ale také jeden betlém doslova světový, pocházející z východočeských Třebechovic. Mimo jiné je od roku 1999 národní kulturní památkou. A jeho osud by vydal na román…

Krása skrytá v Třebechovicích

S jeho vyřezáváním začal Josef Probošt okolo roku 1885 a pracoval na něm až do své smrti v roce 1926. Na počátku se jednalo „jen“ o dárek Proboštově ženě Anně. Vyučený truhlář ale svému „dřevěnému dítěti“ propadl natolik, že mu obětoval celý život. Časem přizval ke spolupráci řezbáře Josefa Kapuciána, který vyřezal většinu figurek. Na uvedení betlému do pohybu se podílel sekerník Josef Friml. Ten sestavil celodřevěný mechanismus z ozubených koleček a hřídelí, který byl nejdříve poháněn ručně, dnes už dávno lidskou sílu nahrazuje elektrický motor.

Poprvé byl betlém vystaven ještě za Proboštova života v roce 1906 na výstavě Zemské jednoty řemeslnické. Betlém objel ve 30. letech 20. století prakticky celé území tehdejšího Československa, po 2. světové válce se dostal i za hranice naší vlasti. V roce 1967 se stal součástí naší legendární expozice na Světové výstavě v Montrealu, kde nad ním v němém úžasu žasli návštěvníci z celého světa. O tři roky později se „podíval“ do Londýna na výstavu Ideal Home, kde to s ním bylo stejné jako v Montrealu: kdo ho viděl, tak nevěřil a žasl.

A je skutečně proč. Celý betlém včetně mechaniky je vytvořen ze dřeva a dosahuje délky 6,9 m, výšky 2,2 m a hloubky 1,9 m. Ojedinělé dílo zachycuje známé biblické výjevy zasazené do života českého městečka konce 19. století. V betlémské krajině s městskými domy, paláci, hradem a stromy jsou rozmístěny vyřezávané figurky, z nichž 51 provádí pohyb při práci a 120 se pohybuje na pásech. Betlém je netypický tím, že zobrazuje nejen Kristovo narození, ale i další fáze jeho života až po Zmrtvýchvstání. Středem betléma jsou jesličky, ve kterých jsou tradičně zastoupeny figury svaté rodiny: sv. Josef kolébá Ježíška v kolébce a Panna Marie klečíc přihlíží. V koutě stojí vůl a osel, z venku do jesliček nahlížejí klanící se pastýři. Od jesliček se po obou stranách rozvíjejí výjevy na osmi terasách, dole s postavami českých řemeslníků, muzikantů, horníků a pastevců, nahoře s královským průvodem a biblickými výjevy.

Dřevěné postavičky jsou každá o sobě uměleckým dílem a nechce se věřit, že je nevytvořil profesionální umělec. Sám Probošt ze svého betléma nikdy nic neměl, zemřel v chudobě a v podstatě opuštěný, jeho současníci ho popisovali jako podivína, který se dokonce potýkal s přílišnou náklonností k alkoholu.

To už ale dnes nikoho vlastně ani nezajímá. I dospělý člověk stojí před jeho geniálním dílem a zamačkává slzu. A děti jsou naprosto okouzleny. Škoda jen, že třebechovické muzeum, kde je Proboštův dřevěný opus umístěn, prochází rekonstrukcí, takže nám nezbývá než si najít na internetu obrázky betlému a počkat, až se zaskví v plné kráse a v nových prostorách. Ale i virtuální prohlídka stojí za to…