Do Stradonic za vyznavači lebek

1
862

[dropcap]Z[/dropcap]imní krajina nabízí zcela jinou poezii než ta jarní nebo letní. Mimo jiné je zima docela dobrým obdobím k návštěvě například archeologických lokalit, které jsou daleko přehlednější, protože nejsou ukryty pod zelení stromů a keřů. Můžete se vydat třeba po keltských stopách, kterých je u nás víc než dost.

Stačí třeba vyrazit do okolí Berouna, kde jsou místa, jejichž krkolomná jména připomínají naše dávné keltské předky dosti výmluvně: Kotýz, Koda, Velíz, Korno… Budete se potloukat krajem kolem řeky Berounky, kdysi nesoucí jméno Mže, které dnes zůstalo jen jednomu z jejích přítoků. Ostatně, tady nezaškodí malá zeměpisná vsuvka…

Berounka je hodně podivnou řekou, protože vlastně má i nemá pramen. Je levostranným přítokem Vltavy. Tento vodní tok vzniká soutokem dvou řek, a to Mže a Radbuzy. Nicméně hydrologové jsou neúprosní vědci, takže pro Berounku pramen potřebují, a za ten je považován právě pramen Mže… Mže získala své pojmenování nejspíš z keltského slova „moss“, které znamenalo bažinu. A má v Evropě několik „sestřiček“. Podle bažin jsou pojmenovány například i francouzská Mosa nebo nizozemská řeka Maas.

Symbol znovuzrození i bitevní suvenýr

Právě v tomto kraji si Keltové na vrchu u Stradonic vystavěli jedno ze svých nejvýznamnějších tuzemských hradišť. Na jeho nejvyšším vrchu dnes stojí dřevěný kříž, kterým chtěli křesťané přetlouct fakt, že právě zde bylo pohanské obětiště.

Keltové si na vrchu u Stradonic vystavěli jedno ze svých nejvýznamnějších tuzemských hradišť.

Kolem něj našli archeologové věci vskutku pozoruhodné. Mimo dětské kostry, která mohla patřit klidně i nějaké nebohé oběti, se tu našly bronzové sošky lidí a zvířat (například kance a jelena, které měli Keltové ve velké oblibě) a také několik lidských lebek.

Právě lebky byly pro Kelty něčím podobným jako pro indiány skalpy. Keltský bojovník si lebky mrtvých nepřátel přivazoval v bitvách ke koňským postrojům a čím více jich nasbíral, tím lépe byl chráněn proti nepřátelům a zraněním. Lebkami byli dávní obyvatelé naší země doslova posedlí. Doma si je podle svědectví antických autorů přibíjeli na stěny, kde plnily stejnou funkci jako parohy našich myslivců: Všichni si mohli prohlédnout, koho dotyčný statečný bojovník skolil v boji.

Keltové, rovněž podle antických svědectví, dokonce balzamovali v cedrovém oleji lebky svých významných spoluobčanů a ty pak dlouhá léta uchovávali. Často si o nich rádi vyprávěli s blízkými i s hosty, protože jen tak mohl mrtvý člověk žít nadále mezi svými potomky. Lebka sloužila i jako „vhodný“ obřadní kalich.

A proč taková „lebková“ vášeň? Keltové zřejmě dobře odhadli, že právě v hlavě sídlí centrum myšlení a i useknutá hlava podle nich uchovávala vitalitu, sílu, věčný život a byla jednoznačným symbolem znovuzrození.

Sebevíce lebek však nezastaví tok času a dnes už na Stradonicích můžeme na dávné „lovce lebek“ jen vzpomínat. Dělejme to s úctou, protože Keltové měli vedle tohoto, pro nás trochu barbarského zvyku, také řadu předností a do našich končin přinesli mnoho užitečných vynálezů, starověkou městskou kulturu a také tvořili spojnici s mnohem rozvinutějším antickým světem.

  • Luboš

    Jenom věta „Právě lebky byly pro Kelty něčím podobným jako pro indiány skalpy.“ mě dost zaskočila. Co já vim, byli to kovbojové kdo lačnili po indiánskejch sklapech, ne indiáni po kovbojskejch. Počet skalpů ze zabitejch indiánů se odměňoval penězma. Tohle je jenom veřenej mýtus aby tim tenkrát zvíšili představu o krvežíznivosti indiánů.
    Teda.. nevim jak to tenkrát bylo, já tam nebyl. :D Třeba jim to někteří vraceli. Jak sami indiáni říkaj, tak i oni jsou lidé dobří a špatní jako všude.. ale myslim si, že aby tohle bylo u indiánů globálně standart, by to bylo v rozporu stim, v co věřili. I jejich osobní konflikty a boje mezi kmeny probíhali spíš formou soutěží, kde mohl poražený umřít ale to spíš většinou protože to nezvládl. A vpád bělochů a jejich tyranie byla spíš pro tenhle duchovní národ braná spíš jako přítomnost osobního „Malýho Tyrana“ a spíš z toho po duchovní stránce z jedný strany těžili, jelikož z toho brali „osobní sílu“ na kterou indiáni kladou velký důraz a je pro ně důležitá. Takže si nemyslim, že běhali a bezdůvodně začli se skalpovánim. Na to mi nepřijdou tak blbý.