Lidská brutalita, aneb z historie mučení

0
3054

Když měl pistolník Grimpo mučit Limonádového Joea, pochubil se mu, že je »tuplovanej kruťák«. Protože šlo o komedii, bylo komické samozřejmě i jeho „mučení“. Historie mučení a lidské brutality je ve skutečnosti hodně nechutná.

Není proto divu, že se dějinami tortury zabýval i sám markýz De Sade (1740 – 1814), od jehož jména dnes odvozujeme slovo „sadismus.“

  1. Staří Irové obvykle položili na oběť těžké břemeno, které ji  pomalu drtilo
  2. Galové svým nepřátelům lámali páteř
  3. Keltové jim zabodávali meč mezi žebra
  4. Příliš milosrdenství v sobě neměli ani američtí indiáni. Oběti vpravili do močové trubice tenký proutek s drobnými ostny a všelijak jím pohybovali a kroutili. Mučení tak mohlo trvat celé hodiny a oběť nevýslovně trpěla. Stejnou praktiku užívali i staří Řekové.
  5. Irokézové přivazovali konečky nervů obětí k tenoučkým hůlkám, kterými točili a nervy na ně namotávali. V průběhu této operace se tělo začne vzpínat a svíjet a oběť bolestí doslova šílí.
  6. Na Filipínách přivazovali nahou oběť ke sloupu obličejem k slunci. Ze sluneční výhně nebylo úniku a oběť se tak postupně „smažila.“
  7. V jiné východoasijské zemi oběti rozpárali břicho, vyndali jí střeva a do rány nasypali sůl. Tělo pak vystavili na náměstí všem na očích.
  8. Huroni pověsili nad svázanou oběť rozkládající se mrtvolu tak, aby z ní veškeré nechutnosti vytékaly nešťastníkovi do obličeje. Oběť po dlouhém strádání pochopitelně zemřela.
  9. V Maroku oběť upnuli mezi dvě prkna a rozpůlili ji na dvě části
  10. Staří Egypťané vsunovali oběti rákosová stébla do všech tělních otvorů a zapalovali je

Ačkoli mučení od roku 1948 zakazuje Všeobecná deklarace lidských práv a následně i Ženevská úmluva na ochranu obětí války z roku 1949, v mnoha zemích se nejrůznější mučicí metody používají dodnes.

  • Například americká CIA s oblibou praktikuje tzv. waterboarding – mučená osoba je přivázána ke stolu nebo k dřevěné desce. Tazatel má pomocníka, jehož úkolem je lít vodu přes ručník či celofán na nos a ústa oběti, což jí ztěžuje dýchání a navozuje pocit topení se – k utopení však nedochází.
  • V Číně se kromě elektrošoků nebo nuceného krmení užívá také tzv. vodní žalář – člověk uvězněný v kleci je ponořen po hrudník do špinavé vody, ve které jsou odpadky a lidské výkaly. Pohyb je omezen nejen vodou a klecí samotnou – po obvodu má klec ostny a hřeby, které znemožňují sebemenší pohyb do strany.

Waterboarding v praxi:

Zdroje: tainy.net, falungong.cz