Za léčivým chrámem do Panenského Týnce

0
1120

Měla tu stát jedna z nejkrásnějších gotických staveb v Čechách. Pracoval na ní možná dokonce sám Petr Parléř, jeden ze stavitelů Svatovítské katedrály na Hradčanech. A když ne přímo on, tak někdo z jeho stavební huti. Podle některých psychotroniků vyzařuje na tomto místě energie s nejpozitivnějším nábojem u nás. S tím pochopitelně můžeme a nemusíme souhlasit, ostatně změřit to lze jen těžko. Ale když se octnete uprostřed rozvalin nedostavěného chrámu v Panenském Týnci u Slaného, museli byste být naprosto imunní, abyste během chvilky nenabyli dojmu, že jste na místě velmi zvláštním, na které už nikdy v životě nezapomenete.

Ani kapky jeptišky nezachránily

Městečko s několika stovkami obyvatel je přesně z kategorie: „Tady se zastavil čas“. Jen těžko se chce věřit tomu, že nejstarší osídlení se datuje do pozdní doby kamenné a jméno dostal Týnec už v keltských dobách. Keltské slovo „taun“ převzali později Germáni a u nich, stejně jako u Keltů, znamenalo sídlo hrazené, obehnané hradbami z dřevěných klád. Hradby, ovšem už kamenné, měl Panenský Týnec i ve středověku, kdy se stal významnou zastávkou na důležité obchodní stezce spojující Prahu se Saskem, konkrétně s Lipskem. Zdejší obyvatelé žili nejenom v kraji s úrodnou půdou, ale ještě jim plynuly příjmy z čilého obchodního styku.

[two_third]

Ve zdejším kraji vládly v 13. a 14. století bohatí pánové ze Žerotína, kteří v sousední vesnici postavili mocný hrad a v Týnci se rozhodli vystavět klášter s nádherným kostelem. Do kláštera pozvali z pražského Anežského kláštera sestry klarisky, snad jako poděkování za to, že manželce jedné z nich pomohla Anežka Česká a zbavila ji neplodnosti. Zdárný vývoj kláštera přerušily husitské války, kdy husité zničili klášter i městečko. Ale klarisky se sem za pomoci Žerotínů vrátily a znovu pozvedly svůj majetek k bývalé slávě. Přežily tu i třicetiletou válku, která Týnec opět málem „zlikvidovala“. Nepřežily ale josefínské reformy v podobě rušení většiny klášterů. Nezachránilo je ani to, že vyráběly všeobecně rozšířený a oblíbený lék, kterému se říkalo „Kapky sv. Anežky“.

Na prahu tajemna

Přesto nám po nich zůstalo něco, co překonává i ony kdysi žádané kapky. Dochoval se gotický chrám, který nebyl nikdy dostavěn, ale z jehož zdí prý tryská do okolí pozitivní a hlavně léčivá energie. Pomáhá léčit hlavně duševní poruchy a rekonvalescenty po mrtvici a těžkých úrazech hlavy. Ale načerpat si ji tu může každý vnímavý jedinec. Stačí usednout u zbytků staletých stěn a začít rozjímat. Ostatně i lidé, kteří na podobné „věci mezi nebem a zemí“ nevěří, přiznávají, že v Týnci jako by vstoupili do jiného světa, kde je obestoupil posvátný a nadpozemský klid.

Nikdo nedokáže vysvětlit, co je příčinou tohoto pozitivního vyzařování. Nicméně Panenský Týnec leží v kraji, který byl osídlen po tisíciletí a v jeho okolí se nacházejí další místa s tajemným osudem, například stará obec Peruc nebo největší český menhir poblíž Klobuk. Je velmi pravděpodobné, že se jedná o oblast, která měla právě kvůli své magii pro naše předky velkou přitažlivost.

[/two_third]

[one_third_last]

[divider]

Tajemství Sviního vrchu aneb Co jste nevěděli o Hradčanech

[dropcap]N[/dropcap]epřehlédnutelný ostroh nad Vltavou lákal naše předky odpradávna. Nám už může připadat jako obyčejný kopec, z jehož vrcholu ovšem shlížejí na naši metropoli neobyčejné Hradčany, jejichž malebná scenérie uchvacuje nejen davy turistů. Praha by bez tohoto obrázku nebyla Prahou a stopy pohanské minulosti nás utvrzují v tom, že tohle místo znamenalo hodně i pro staré Slovany.

[/one_third_last]

A tak i když osud nedopřál klariskám, aby dostavěly svůj krásný chrám (možná i proto, aby této energie nebylo zbytečně používáno, kdo ví), dal nám obyčejným smrtelníkům i na počátku 21. století šanci odpočinout si někde od naší nadmíru materialistické doby a poznat síly, kterých využívali naši předchůdci už před dávnými stoletími.