Ropucha – obyčejná žába nebo pomocník čarodějů?

0
1177

Blíží se jaro a možná už o tomto víkendu někde při toulkách přírodou uvidíte ropuchu, kterou vylákalo první jarní slunce. Patří nejen mezi vzácné živočichy, ale také mezi nejtajemnější zástupce zvířecí říše. Její odpudivý vzhled, za který může nepěkná hlava a tlusté tělo poseté útvary podobnými bradavicím, vyvolávaly od pradávna v lidech nechuť. Proto byly ropuchy považovány za pomocnice temných sil, které se v noci mohou proměňovat v příšerky, jež ohrožují nebohé smrtelníky.

Podle lidových pověr se nemá na ropuchy sahat, protože vám naskáčou bradavice, stejně jako se jim nemáme dívat do očí, protože nás mohou uhranout nebo nám přivodit epileptický záchvat. Nutno říct, že v prvém případě se lidová pověra zas tak nemýlila: citlivější jedinci mohou při kontaktu s ropuší kůží dostat alergický záchvat, který se projevuje kožní vyrážkou.

V Anglii se vypráví o „ropuších mužích“, kteří byli spolčeni s ďáblem a všechna jejich nečistá síla se skrývala v ropuší kůstce, které se nesměl nikdo kromě majitele dotknout. Čarodějky doporučovaly mužům chtivým ženské náklonnosti ropuší jazyky jako zaručený prostředek, aby se z nich stali sexuální šampioni.

Podle lidových pověr se nemá na ropuchy sahat, protože vám naskáčou bradavice, stejně jako se jim nemáme dívat do očí, protože nás mohou uhranout nebo nám přivodit epileptický záchvat.

Lidoví léčitelé zase „ordinovali“ ženám s rakovinou prsu, aby postiženou část těla třeli živou ropuchou a nádor prý za čas zmizel. Před ropuchami měli respekt sami mágové a čarodějnice, takže když v nějaké domácnosti chovali ve sklenici živou žábu, raději se tam nedopouštěli žádné neplechy. Moderní přírodověda se sice snaží všechny předsudky ohledně ropuch vyvracet a tvrdí nám, že se jedná o normální žáby, jenže…

S ropuchami se děje pořád něco podivného. Například před sedmi lety byl celý Hamburk vzhůru nohama, to když v jednom tamějším rybníku začaly ropuchy „vybuchovat“. Nafouklé žáby se vyplazily z rybníka a najednou se údajně „rozprskly“, vylétly z nich vnitřnosti na metry daleko a nebohá zvířata u toho vydávaly strašlivé skřeky. Pak se ukázalo, že za tímto dost odporným úkazem stojí vrány, které si z ropuch udělaly oblíbenou pochoutku. Ropucha se v případě ohrožení nafoukne, aby vyděsila nepřítele, z čehož si ovšem vrány rozhodně nedělaly velkou hlavu. S chutí zabodly svůj zoban do nafouklého obojživelníka a ten explodoval.

Rozumné vysvětlení se ale nenašlo pro další záhadu. Ropucha dovede přežít ve tmě a prakticky bez potravy a vody až dva roky. Možná právě s pomocí oněch temných sil.