Sobota, Červen 24, 2017
Nejnovější botanické výzkumy vedly k překvapivým závěrům: rostliny mají svědomí. A dost možná že mají i duši. Dnešní velmi citlivé přístroje prokázaly, že rostliny dokážou rozlišovat lidi, jsou citlivé na hudbu, mají paměť a vnímají emoce, dokonce i takové, jako je láska nebo žárlivost. Experimenty také zjistily, že rostliny pociťují bolest, radost a strach.
Na tuto otázku konečně známe odpověď. Podle entomologů je pro mouchy tento „rituál“ nezbytný.
Podívejte se na výběr fotografií pořízených v nedávné době v různých částech světa. Nejde o žádné montáže, jejich autoři byli pouze ve správnou dobu na správném místě.
Snažíme se ovládnout přírodu, ale ta se zkrotit nedá. Rozbili jsme atom, postavili jaderné elektrárny, zkonstruovali bomby a byli jsme přesvědčeni o své neporazitelnosti. Tvrdili jsme, že velká voda může nyní zasáhnout pouze tam, kde na ni lidé nejsou připraveni – nemají přehradní nádrže, které ji zadrží. Příroda nás už mnohokrát vyvedla z omylu…
Nebýt „žihadlového indexu“, tak jistého Justina Schmidta znali jen jeho kolegové z univerzity v Arizoně. Jenže muž, který je povoláním entomolog, vytvořil doslova s nasazením vlastního života něco, co si zapamatuje leckdo z nás, obzvláště ti, kteří „milují“ vosy, včely, mravence, komáry a další podobné hmyzí potvůrky.
Vypadá to, že šimpanzi jsou nám bližší, než jsme si až dosud mysleli.
Představte si obřího mravence nebo mouchu, se kterými se běžně setkáváme ve sci-fi filmech. Mohl by hmyz opravdu dosáhnout lidské velikosti? Co vlastně omezuje jeho růst? Podle jedné z hypotéz je to tím, že jejich exoskeleton (tvrdý vnější plášť tvořený chitinem a proteiny) není možná natolik silný, aby unesl většího jedince.
Vypadají jako krásné barevné hříčky z dílny nějakého abstraktního umělce. Ale za těmito snímky se skrývají největší zabijáci, s nimiž se může lidstvo potkat.
Koníčky jsou různé. Ale některé vás mohou docela dobře proslavit. Právě takový má 37letá fotografka Rachel Sussman, která žije a tvoří v newyorském Brooklynu. Při svých cestách po světě dorazila v roce 2004 do 7000 let starého cedrového lesa v Japonsku. A tehdy prý pochopila, že jejím posláním je shromáždit a připomenout ostatním lidem „nejstarší živé věci“ a začala pořizovat jejich dokumentární snímky.
Ať se nám to líbí, nebo ne, jsme součástí živočišné říše stejně jako psi, koně, kočky i mnohem menší a hlavně podivnější zvířata. A to je také důvod, proč i nás se týká evoluce. Poznamená nás v dalších stoletích tak, že se třeba nějak změní náš vzhled a promění se i schopnosti, kterými budeme disponovat?

NEJNOVĚJŠÍ

NEJČTENĚJŠÍ