Pět největších mýtů o NASA

0
565

Letošní rok 50. výročí slavného projevu amerického prezidenta Johna Kennedyho, ve kterém vyhlásil  velkorysý plán vyslat člověka na Měsíc, je tak trochu paradoxní. Rok 2011 udělal totiž tečku za stejně smělými misemi raketoplánů a bude trvat přinejmenším pět let, než Národní úřad pro letectví a vesmír (NASA) dokončí vývoj nové nosné rakety. USA tak budou celou dobu bez stroje, který by vynesl jejich astronauty do kosmu. Jako by byl kdysi ambiciózní vesmírný program odsunut na vedlejší kolej…

Kdo si dnes vzpomene na červenec 1969 a úspěšné přistání Apolla 11 na Měsíci? Samotná NASA pro většinu Američanů dnes neznamená instituci, na kterou by mohli být hrdi, nýbrž jen další nepříjemnou položku v rozpočtu. Proč také utrácet miliardy za výzkum nehostinného vesmíru, když mnozí Američané nemají dost peněz ani na zdravotní pojištění? K pochopení důležitosti vesmírného programu je třeba agenturu NASA demytizovat a vysvětlit,  co má vlastně „v popisu práce“.

1. mýtus: Snaha NASA o kolonizaci vesmíru

NASA vznikla v roce 1958 – rok poté, co Sověti vyslali do vesmíru první sputnik. Jejím úkolem nikdy nebylo odhalování vesmíru jako místa vhodného pro život, oficiální místa také nikdy nefantazírovala o futuristických městech na Měsíci.

Pravda, v 60. letech se uvažovalo se o vybudování stálé základy na oběžné dráze a pod vlivem vítězného kosmického tažení se Američané chtěli na Měsíci trvale usadit. K tomu ale potřebovali stálý přístav v podobě vesmírné stanice na oběžné dráze. Původní plány počítaly s obří základnou a stovkou obyvatel, doplněnou o nové dopravní prostředky na oběžnou dráhu. Mizející euforie a následná kocovina nakonec vedla ke vzniku mnohem skromnějšího projektu stanice Freedom (Svoboda), přičemž levná doprava na oběžnou dráhu se měla realizovat v podobě raketoplánů.

Prezident Dwight Eisenhower se snažil prosazovat mírový program, který by vyzdvihl morální převahu Američanů. Nicméně NASA byla za studené války klíčovou součástí americké strategie. V roce 1961 inicioval Kennedy boj o dobytí Měsíce a v roce 1984 zadal prezident Ronald Reagan agentuře NASA úkol vybudovat orbitální stanici na nízké oběžné dráze kolem Země. Převzal také Eisenhowerovu rétoriku: „Jsme první, jsme lepší – to proto, že jsme svobodní,“ řekl tehdy.

S rozpadem sovětského impéria roku 1989 skončila studená válka a objevila se možnost spolupráce obou kosmických velmocí. Špatná ekonomická situace Ruska poskytla Američanům možnost vyslat své astronauty na Mir, kde získali spoustu nových poznatků. V roce 1993 prezident Bill Clinton přikázal vedení NASA, aby projekt kosmické stanice znovu otevřelo. NASA navrhla tři varianty, z nichž Bílý dům vybral alternativu Alpha. Poté, co Rusové souhlasili s dodávkou vlastních stavebních modulů plánovaných pro Mir 2, byla stanice přejmenována na International Space Station (ISS).

Myšlenka, že americká vláda utrácí miliardy dolarů za kolonizaci Sluneční soustavy, tak odpovídá spíše  kulturnímu vlivu seriálu Star Trek, nikoli skutečnosti.

2. mýtus: NASA stojí spoustu peněz

V době, kdy vrcholily programy Apollo, potřebovala NASA něco přes 4 % z federálního rozpočtu. V 60. letech to byla astronomická částka.  Dnes je to spíš jen chyba v celkovém součtu… Rozpočet NASA pro rok 2011 činí přibližně 18,5 miliardy dolarů, což je 0,5 % federálního rozpočtu. Loni utratili Američané stejnou částku za krmivo pro domácí mazlíčky.

Ti, kdo si stěžují, že NASA hloupě vyhazuje peníze „do vesmíru“, také zapomínají, že agentura dává práci 19 tisícům stálých zaměstnanců a asi 300 tisíc dalších lidí pro ni pracuje kontraktačně. Například v San Francisku vytvořila NASA 5300 pracovních stálých pracovních míst a v roce 2009 pro oblast vygenerovala 877 miliónů dolarů. V kosmickém průmyslu pracuje i 163 tisíc obyvatel státu Colorado. Někteří z nich staví rakety pro NASA, ale ve statistikách agentury se neobjevují. Naproti tomu ve státě Ohio, který byl silně postižen recesí, teď hrozí, že v souvislosti s krácením rozpočtu bude NASA muset propustit 7000 lidí.

3. mýtus: Výzkumy NASA se dají využít pouze ve vesmíru

Pokud jste žena starší 45 let, zřejmě také chodíte na mamograf. Věděla jste, že ke zlepšení jeho funkcí významně přispěly algoritmy, vyvinuté původně pro Hubbleův vesmírný teleskop? O přírodních katastrofách slýcháme dnes a denně. Výzkumy NASA v oblasti rádiového spojení se použily v praxi při komunikaci po hurikánu Katrina a zemětřesení na Haiti. Také válka proti terorismu využívá poznatků NASA – miniaturní senzory, které jsou schopny identifikovat známky případného života na jiných planetách, se užívají v přístrojích, jež umí detekovat přítomnost bomb a chemických látek.  Kosmické technologie NASA nalézají uplatnění na Zemi zcela běžně.

Technologický pokrok přitom není hlavní příčinou vesmírného výzkumu. NASA rozvíjí také lidské poznání. Její alfa magnetický spektrometr, instalovaný na ISS letos v květnu, bude provádět podrobná měření kosmického záření a pomůže snad vyřešit jeden z největších problémů současné fyziky – hledání důkazů o existenci antihmoty v kosmickém záření.

Od doby, kdy se při vesmírných letech začala využívat sluneční energie, NASA také neustále vylepšuje své solární panely a baterie. Její poznatky se budou jednou hodit, až se (nejen) USA budou muset odpoutat od závislosti na ropě.

4. mýtus: NASA brání soukromým aktivitám ve vesmíru

Republikánský kandidát na prezidenta USA Newt Gingrich se letos v květnu nechal slyšet, že NASA nesmí překážet soukromému sektoru. To je docela zajímavé, protože NASA rozvoji svobodného trhu nebrání a nikomu ani nemůže mluvit do toho, co chce ve vesmíru dělat.

Je tady například poptávka po zboží a službách kosmického průmyslu, zejména pak v telekomunikacích, a je tu také soukromá společnost Virgin Galactic miliardáře Richarda Bransona, která se chce specializovat na komerční lety do vesmíru.

5. mýtus: Americký vesmírný program je světovou jedničkou

V době studené války byly USA jedinou zemí, která dokázala dopravit na povrch Měsíce loď s lidskou posádkou. Tehdy NASA skutečně neměla ve světě konkurenci. Jenže mezitím vznikly nové kosmické velmoci a své vlastní kosmodromy má teď devět zemí, včetně Indie, Íránu a Izraele. Padesát dalších zemí vypustilo do vesmíru vlastní družici bez jakékoli součinnosti s USA.

Existují také noví vesmírní partneři. Například Čína s Brazílií vyvíjejí pozorovací družice Země, Japonsko s Čínou dělá kartografický průzkum Měsíce, Indie vyslala v roce 2008 na Měsíc vlastního robota a nyní chce spolupracovat s Ruskem.

Naproti tomu NASA je nyní ve stádiu chaosu a neví, jak bude dál fungovat. Lety do vesmíru jsou na pár let uloženy „k ledu“ a cíle, které stanovil prezident, nejsou moc konkrétní. Poletíme na Mars? Vrátíme se na Měsíc? Doletíme na planetku? Zákonodárci dosud nezodpověděli ani jeden z těchto dotazů. Tragédie Columbie z února 2003 byla začátkem komplikací, ze kterých se agentura dodnes nevzpamatovala. A ani výhled do budoucna není příliš optimistický.

Zdroj: The Washington Post, Tainy.net