Spánková paralýza, aneb noci plné děsu

135
8929

S nějakou poruchou spánku se setkal nejspíše každý. K těm nejběžnějším patří nespavost, nebo naopak zvýšená spavost, dále pak spánková apnoe, či syndrom neklidných nohou. Někteří lidé ale trpí spánkovou paralýzou, což je stav, kdy je hlava vzhůru, ale tělo se nemůže hýbat.

Obvykle vzniká při usínání nebo naopak při probouzení, zkrátka během střídání bdělého a spánkového stavu. Osoba nemůže hýbat žádnou částí těla a při tom si je vědoma okolního prostředí.

Fyziologicky je spánková paralýza spojena s paralýzou, ke které dochází během fází spánku, v nichž máme živé sny (fáze REM). Během nich mozek funguje, ale tělo by mělo „spát“ a nehýbat se. Spánková paralýza vlastně slouží k tomu, aby se naše pohyby ve snu nepřenášely na fyzické tělo, abychom si během spánku neublížili. Potud je vše v pořádku. Ovšem u lidí, kteří trpí spánkovou paralýzou, se vědomí probudí, ale tělo zůstává komplexně paralyzované. V tento okamžik už například nemůžete hýbat končetinami, a pokud tak činíte, je to jen iluze. Můžete vlastně jen dýchat.

Paralýza se po probuzení může opakovat

Spánkovou paralýzu provázejí obvykle sluchové halucinace – osoba může slyšet jakési hučení či pískání. To jsou zvuky tělesných funkcí (tep, krevní oběh), které postižený v tomto stavu vnímá velmi zřetelně, v další fázi může „slyšet“ i hlasy nebo křik. Někteří mají i zrakové halucinace, vídají osoby, duchy, mají pocit, že s nimi komunikují, nebo že se vzbudili a sami se pohybují po místnosti, která je do všech detailů reálná jako ta, ve které právě leží.

Stav, kdy je tělo takto zcela ochromeno, může trvat pár vteřin, ale i několik hodin. Co může být jeho příčinou? Soudí se, že to může být nepravidelný spánek, spaní v průběhu dne, nebo vyšší stresová zátěž. Ke spánkové paralýze dochází nejčastěji při usínání na zádech, kdy má člověk pocit, že nemůže delší dobu usnout. Paralýza se po probuzení může opakovat – často ale pomůže, když se postižený po probuzení otočí na bok, nebo si lehne jinak.

Jde každopádně o velmi nepříjemný prožitek. Těžší stavy je vhodné konzultovat s odborníkem. Většina postižených si ale po několika děsivých nočních epizodách uvědomí, o co jde, a přestane se bát.

  • Michaela

    Ahojte,
    Jmenuji se Míša a diky bohu trpím jen slabšími spánkovými paralyzami narozdil od ostatnich zážitků, než si tady čtu od ostatních lidí na internetu.

    První paralýzy jsem pozorovala v dětství a pak hodně dlouho nepřicházely.
    Nedávno mi kamarád vyprávěl, že prožívá hrozivé paralýzy, kde je přítomnost mrtvých snaží se mu ublížit, má hrozný strach a nemůže se hýbat.
    Tak jsem googlila a dozvěděla jsem se hodně o spánkové paralýze a ostatních poruchách, které přicházejí mezi spánkem a bděním.
    Zjistila jsem ze na spostu otázek mi nedokáže odpovědět ani sám velký strýček google.
    Sama jsem přišla na to, že se paralýza dá svým způsobem “vyvolat“, když jsem se jí hodně zaobírala a myslela na ni.
    Po té jsem měla 5 paralyz za sebou, které gradovaly. Nebyly nijak mystické, stalo se mi jen to, že jsem si myslela ze jsem vzhůru, bylo hodne težké vstát, ale nešlo mi třeba jen rozsvítit světlo, otevřít okno, zavolat na rodice….když jsem si uvědomila, že je to paralýza začalo tzv. Hučení. Zvuk, který se začal zesilovat a jakoby se k vám přibližoval… nažene vám to opravdu ještě větší strach i když uz v tom momentě víte, že je to jen paralýza. Poprvé jsem s tim častokrát bojovala, ale to moc nepomáhá, jen nažene větší strach a může se stát, že se jakoby pořád dokola probouzite , ale stále je to jen paralýza a můžete uvíznout v jakémsi „kruhu“.
    Myslela jsem na dobré věci skryla se pod peřinu, zacpala si uši a přála jsem se probudit a rázem jsem otevřela oči a opravdu se mi to povedlo.
    Byl to trochu jiný pocit, to už poznáte, že to je opravdové, zkuste se raději ještě chvíli nehýbat, je to pocit takový uvolněný a stálý .
    Pred spánkem jsem spala přes den, byla jsem hodne vytížená a šla spát pozdě, předtím jsem se koukala na dokumentární filmy o vesmíru a byla venku na zahrade pozorovat padající hvězdy.
    Pred usinanim jsem myslela na příjemné věci a tak nechapu proc se mi paralýza zase asi po půl roce objevila. Lituju lidi kteri maji 100x horší paralýzy, kde popisuji hrůzné zážitky a proto chci trochu pomoct

    Co jim předchází :

    -Špatný spánek, hodně přerušovaný, nespavost, prětížení, negativní myšlenky atd.
    Melo by se pred spanim vyvetrat,ale nenechavat otevrene okno pres noc! ( neni totiz dobre, kdyz je vam pred spanim zima)
    -nepravidelna strava
    -bizardni zážitek v životě (svědek vraždy, úmrtí blízké osoby, mysteriózní zážitek (vize ducha apod.))
    -nejake velké rozhodnutí, kdy máme strach
    Nebo zkouška v životě> klidně i maturita

    Jak paralýze zabránit(mé zkušenosti):

    -klid, hlavně zustat klidní a soustředit se na dýchání je vše co potřebujeme.
    Zkoušela jsem se z paralýzy dostat jakkoliv
    Hlavně jsem bojovala a nevzdávala to, ale to tady bohužel nefunguje.

    Zazila jsem 2 druhy paralýz:
    kdy jsem se mohla hybat, a taky kdy ne.

    Kdyz jsem se mohla hybat bylo to o 1000x lepší, ale nějak mi nešly pořádně nikdy otevřít oči takže, když jsem vstala z postele, což bylo sice nesmírně těžké točila se mi hlava a mé tělo podivně vibrovalo a bylo to neskutečně těžké překonat ten tlak jakobych dokonce i opouštěla své skutečné tělo, ale je to jen vize!
    Vše se zdálo naprosto reálné .Byl tu můj pes, vše na svém místě, jak jsem šla spat. Mamka vedle v pokoji.Slyšela jsem jak mamka šla na terasu v noci. To se mi zdálo divne a tak jsem to chtěla prozkoumat a zjistila jsem ze nejde rozsvítit světlo. Chvíli jsem zmatkovala a to neni dobre (paralýza začíná pak gradovat), těžce se mi dychalo a pak jsem treba i spadla, což i v paralýze způsobilo bolest vše jsem cítila, potom nastalo to “ hučení “ a zase jsem byla zpátky v posteli, snažila jsem se bojovat, otevřít oči nebo křičet, ať me přijde někdo probudit . věděla jsem už v tu chvili, že jsem v paralýze, ale chtěla jsem se z ní jenom dostat. Přišla jsem na jediný způsob. …je to úplně jednoduchý účinný, ale zároveň zvláštní způsob…
    Teď vám ho povím…nic jako hýbáni očima mi nepomáhalo. Chce to jenom, přestat se hýbat a snažit se s tím smířit.Budete mít možná strach, paralýza začne zase gradovat. Je to nějaký tok negativní energie, která chce ve vás vyvolat strach. Odevzdejte se tomu co předchází. Nechce to plynout. Uvolněte se a jakoby vypněte své vědomí. Přeneste se do klidu.Uklidne své myšlenky.Myslete jen na dobré věci a paralýza zaručeně po chvíli skončí a probudíte se. V TOMHLE PŘÍPADĚ PLATÍ : NIKDY NEBOJUJTE! pokud máte strach, protože se začnou dít zvláštní věci kolem vás, které vyvolate .Pořád myslete na to, že to je jen PARALÝZA!

    Druhý způsob, kdy jsem se nemohla hýbat byl o mnoho horší. Mela jsem stupňovanou paralýzu, která takhle stupňovala, že uz jsem myslela ze jsem konecne vzhůru, ale pořad to.jen gradovalo. To bylo tím, že jsem bojovala, prostě se odevzdejte a ono to prejde uvidíte:).

    Krásne sny a dobrou noc bez zbytečných paralýz
    Pro více info, či nejakou mou radu napište na e-mail: m.novotna34@seznam.cz
    Ráda vam poradím, protože sama chápu jak je to skličující a děsivé zažít něco tak nepochopitelného.

  • Eliška Machová

    Zrovna jsem se ze sve druhe spankove paralyzy za zivot probudila a hned jsem se jala toho, ze chci vedet, co to je. Mela jsem pusteny film a u toho usnula. Pokazde mi zacalo okamzite pistet v usich, sepot, krik. Nemohla jem pohnout jedinnou casti tela a pocit jsem mela, jako kdyby nademnou nekdo stal. Dokonce se mi zdalo, ze za mnou prisla spolubydlici a zdravila me. Take jsem ji chtela pozdravit. Chtela jsem se probudit, ale strasne me vzdy probuzeni boli a oci jdou strasne tezce otevrit. Kdyz se probudim pokoj byl prazdny a ja zase zavrela oci. Zacalo to nanovo. Dokonce ma clovek pocit, ze se z toho probudil a sel neco delat. Ale pak se realne probudite a jste v posteli. Strasna vec…

  • Kateřina

    Stalo se mi to po druhé a trvalo to déle mnohem než to první. Cítila jsem jak mi někdo drží ruce , chtěla jsem křičet ale když jsem otevřela pusu neměla jsem hlas. Chtěla jsem se zvednout z postele ale bylo to jako by mi někdo držel nohy a tělo. A měla jsem pocit že někdo nebo něco je za mojí hlavou a dívá se na mě.

  • bibi prie

    je to obycajna spankova paralyza ziadni duchovia

  • David Nádvorník

    Ahoj andělé !!! Spánkovou paralýzu mám taky. Čtu tady o hrůze a děsu. Mám pro Vás skvělou informaci. Měl jsem paralýzu. Normálně jsem se probudil, viděl všechno kolem sebe, takjsem zvednul ruku a dal si jí před obličej ale neviděl jsem jí, byla to moje duchovní ruka. Najednou jsem začal cítit neskutečně dobré pocity jakoby moje tělo do půlky těla zářilo, doprovázené pocity štěstí lásky a naděje. Jsem předsvědčený, že to byl pán Bůh nebo anděl. Ten pocit hrůzy jsem měl včera v noci. Strašná a hnusná ruka po mě chmatala po nohách. Celou dobu jsem se jí snažil odstrčit ale byla tak dotěrná. Najednou jsem si vzpomněl a říkám : nech mě bejt já miluju ježíše a zmizelo to, najednou jsem se probudil a mikrovlnka začala pípat. Bylo asi 0:49 nebo tak nějak. To že mikrovnlka pípala je jasným důkazem toho že to není vaše vědomí ale nadpřirozený jev. Víte u nás když umřel soused pípala mikrovlnka ve 3 v noci a světla blikala jako divá. Věřte v Pána Krista a vaše paralýza se změní na strašně příjemné pocity záření atd. Navíc ten duch (anděl) má takovou moc vás vyzvednout z těla a klidně si s váma pohazovat ze strany na stranu. Když jsem byl v paralýze bylo mi příjemně a najednou na stropě vidím malé postavičky jako igráčky v kravátkách a sebe jako dinosaura. Najednou jsem se z dinosaura proměnil na malého igráčka, což je jasný vzkaz od Boha, že teĎ jsem ještě primitvní ale jednou nebudu a budu součástí inteligentních bytostí. Takže, jsem asi jediný případ který prožívá tyto sny krásně, doporučuju Vám SILNOU VÍRU v zmrtvýchvstání Ježíše Krista a tím jakékoli zlo zaženete.

  • Richard Maršál

    Je mně 33 let a poslední rok toto celkem často prožívám skoro každý týden a někdy i vícekrát za týden. Chodím denně spát okolo 22:30 a okolo 5:00 vstávám tedy cca. 6,5 hodin spánku což myslím není zase takový hřích jako spát denně necelé 4 hodiny apod. O víkendu spím cca 8 – 9 hodin nikdy ne více.
    Stává se mně to často tak 30 – 45 minut po ulehnutí a „zabrání“.

    Vzbudím se, nemohu se nijak bránit, nemohu řvát ani hýbat se a většinou mně vyděsí nějaký strašák, zvíře které po mně skočí, nebo jindy zase vidím na polštáři hada, ještěra nebo cokoliv jiného. Vždy se mně hrozně rozbuší srdce a nemohu pořádně dýchat, když se po několika sekundách posadím na postel tak mně většinou mravenčí nohy a nemohu chodit, když se postavím většinou bez opora spadnu na zem a tím probudím i manželku.

    Nejhorší je že když jsem o tomto problému řekl mojí ženě, tak mně popsala podobné stavy také, a že jí to už také delší dobou trápí.

    Žádné prášky neberu, alkohol nepiji, a v podstatě neberu žádnou drogu ani nepiji kafe nebo čaj které by mně mohli spánkový režim nějak narušovat.

    Jsem bezradný. Ráno se probouzím unavený, rozlámaný a prostě nevyspaný.
    Zhoršil se mně i srdeční tlak ale zatím se s ním neléčím pouze docházím 4x ročně na kontrolu k lékaři (tlak je hraniční cca. 130/70 až 130/80).

    Nyní mně napadlo podívat se po internetu jestli náhodou někdo nemá podobné stavy a koukám že ano.

    Jak se to dá vůbec léčit ? S nikým než s mou ženou jsem to ještě neprobíral ale léčil jsem se 5 let na problémy s krční páteří a nitroušním tinitem.
    Bral jsem 3 roky prášky Serec 10mg a ještě nějaký hlohový prášek tuším že Tanacan 40mg ale už 3 roky nic z toho neberu…

    Pracuji jako kuchař 6:00 – 15:30 v pohodové kuchyni kde nemám žádný stres apod. takže myslím že práce za to také nemůže…

  • Martin

    Odpověď na důvody i řešení je tady, je třeba pochopit podstatu lidské mysli, to úplně stačí…

    http://www.ragauian.cz/psychiatrie-kouzla-zbavena-1/

  • Mirdak

    Nevim proc ale mel sem to celej zivot od malinka ale vzdy sem to pricital me extreme nezaraditelne osobnosti protoze uz od mala a vzdy to byly hezke veci treba ze sem se rozmejslel kam se podivam zamamaval sem svemu spicimu ja vysel pred dum roztahl ruce a vedome si vybral cil a proste sem letel a strasne sem si to uzival(obdobi 8- 15 let)potom se to zmenilo a jen tak na koukaní na svoji osobu spící na vlastni oci ale taky sem to jen me extreme tvorive mysli na logice postavene tudis okolim moc nepochopene ale co stav to byl taky dobrej verte nebo ne ale v tomto stavu sem si premejslel o spouste problemu a pak casem i veci co mi nesli v praci sem v teto paralíze ac sem vedel ze spim tak sem na spoustu veci prisel proc a jak to udelat tak aby to slo a fungovalo a rano po probuzeni jako bych ani nespal si vse pamatuju a hned skusím a hle funguje to vse bylo do ted dobry ale az ted prirel strach silenej piskot a jeceni mumlani brneni celeho tela nehybnost a nemluva prisli az ted a na zaklade toho sem zacal zjistovat co to je a vse se mi osvetkilo od prvni hruzy je to necely mesic a od ty doby to uz ari dvakrat bylo a ted predevcirem zas a ze vcera na dnes taky ale zmena predevcirem sem to ustal prijal a dobry zbudil sem se a vse v klidu pak sem zas usnul a jakymsi nepopsatelnym udolim plnym nezpatrenych tvaru a barev s prijemnym pocitem fakt jako bych se vznasel to fakt bylo supr ale pak se to zvrhlo a cesta se schromazdovala do jednoho bodu a slo tam i veskare vnimani a zacal se tam tvorit obraz negativni ktery uz hezky nebyl a zmenil se vdesivou tvar az zaverem zase strach a probuzeni prislo az s krikem a sekvencnim zaberem v ocich 3 obrazku po sobe nezavisle rozmistene v zornem poli tvar male divky v 1. Usek obliceje oci nos horni ret 2.jen vydesene oci 3. Pak kricicí usta a pak me to probudilo tak nevim kam se to dostane dal priste a na druhy den opet paralína ale co hur zase nehybnost ale uz to nejak neslo ovlivnit i kdyz sem se snazil jako noc pred tim a to to slo tak co to je ale nejhur cet sem o opakovani stavu 2krat 3krat ale na dnesek sem to prozi 7krat za jednu noc ?coze ptam se vas zda je tu nekdo stejna opakovacka jako ja. nabita ostrejma paralízama vickrat za noc nez co se vsude doctu diky vsem a drzme se vzdyt myslenka o poruse je negativni pojem a priklanim se jako malo kdy k pozitivu ze hloubka techto vjemu ma daleko vetsi vyznam pro jedince jako takoveho poznanim taje mysli nez obohatit lidske nedostatky o dalsi poruchu dekuji vsem co zavenuji trochu casu k precteni mych slov a hlavne tem kteri na nej nejak budou reagovat mejte se spaci;-)

  • Andrea

    Přidávám se i já. Stalo se mi to celkem třikrát a dodnes mě to děsí. Poprvé po pohřbu babičky mého přítele. V noci otevřu oči, ležím na zádech vedle něj. Slyším kroky k nám do pokoje po schodech dolů od nohou mi začíná být zima a postupuje dál po těle směrem nahoru. Najednou jako by mě někdo zalehl, nemuzu se nadechnout, nemohu se pohnout ani zakřičet, zoufale jsem se o to snažila. Trvalo to věčnost. Prala jsem si jen jedno! Pohnout se, přítel ležel par centimetru vedle a ja myslela ze umru, ze potrebuji pomoc a nedokážu ji přivolat. Jen mi z oci tečou slzy strachy. Mam otevřena ústa a chci křičet, nejde to! Najednou to povolilo, zima ustoupila a nic. Podruhé po pohřbu mého dědečka, opakovaly se kroky, otevřel dveře, začala byt zima.. Ale stalo se tentokrat neco divného, cítila jsem ze me někdo vzal za tváře, presne jak to delaval muj děda kdyz me vítal. Vi dávala jsem ho jen jednou ročně. Takové jak vám vezme hlavu do rukou, abych nemohla uhnout a on me mohl dat pusy. Ten vecer slyšel kroky jeste další člen rodiny a v dalším pokoji sestrenka rano vydesena ze ji někdo v podobný cas hladil po zádech, ze by davova psychóza? Potřetí doma v pokoji, přítomnost cizi osoby za mou hlavou, krajně nepříjemné!! Nemohla jsem se podivat kdo je to. Snažila jsem se promluvit, zeptat, jenže jsem mela obličej jako po obrne :( strach, slzy, bezmoc. Uz to nechci nikdy zažít :/ mám strach. Omlouvám se ze měním téma, ale mám teď dva mesice starou holčičku. Nekdy me vyděsí jak se divá do prázdna a někomu povídá, směje se a neda se od toho mista odpoutAt. Jindy se nesmeje, ale zacne plakat, hrozne plakat. Mam pocit ze ma strach. Myslíte ze miminka mohou neco videt? Ja hloupa s ni byla na hřbitově a babička me málem uskrtila co jsem to udělala! Od Te doby na to myslim. Co jsem udělala?

  • Lucas cz

    Jsem hrozně rád, že jsem se konečně dočetl, o co jde. Okolí mě mělo za blázna. Poprvé jsem spánkovou paralýzu zažil asi před třemi měsíci. Probudil jsem se a nemohl se pohnout, ani vydat hlásku, ale viděl jsem, že něco stojí u mé postele, něco zlého. Chtěl jsem hrozně zakřičet na mámu, ale nešlo to. Tak jsem jen čekal co bude. Najednou mi celým tělem proběhla vibrace, od hlavy až ke konečkům prstů na nohách a mohl jsem se pohnout. Přízrak byl pryč.
    Podruhé se mi to stalo předevčírem. Ale bylo to ještě horší. Probudil jsem se paralyzován na zádech a slyšel jak někdo podemnou dýchá, jakoby chrápe. Dokonce jsem zadržel dech a poslouchal to chrápání. Pak jsem se nadechl a zjistil, že to jsem já! Nechápal jsem to! Měl jsem takový strach, že jsem si v duchu říkal „Fajn ďáble, jestli mě chceš ovládnout, tak dělej!“ Smířil jsem se jakoby s tím, chtěl jsem aby mě ďábel nebo kdo zbavil té paralýzy když ho přijmu. Pak jsem se mohl postupně pohnout. Další noc jsem se hrozně bál usnout, myslel jsem, že mi doma straší. A teď jsem rád, že už vím o co jde.

  • Jitul

    Jak vam zavidím ze jste mohly samovolne dychat, mrkat nebo se aspon trochu pohnout. me se to stalo nastetsí jen jednou, ale ja nemohla nic, pohnout, mrknout, polknout, nadechnot. dychala jsem ve stavu spanku pomalu, tlukot srdce byl jako zvon bymbajicí :( takovy strach a bezmoc sem nikdy necítila,

  • Petr

    Dobrý den.S přítelkyní jsme spolu pět let a čtyři roky spolu bydlíme.Je mi třicetjedna let a přítelkyně je o osm let mladší.Ze začátku vztahu mi popsala zážitek,jak se probudila ze spánku a nemohla se pohnout.Vnímala jen očima a svojí myslí,slyšela kroky a nemohla se vůbec hýbat.To jsem jí uklidňoval,že to byl jen zlý sen.Pak nastala doba,že jsme pořídily byt a já jezdil do zaměstnání mimo domov,třeba i na týden.Tenkrát mi plakala do telefonu,že se jí,,něco,,snažilo napadnout a drželo jí to v posteli tak,že se opět nemohla hýbat.Dokud se neprobudila úplně.Opakovalo se jí to dodnes asi pětkrát.Celou dobu jsem to pořád vnímal jako nějaké její noční můry a nechtěl jsem se o tom už s ní ani moc bavit,i když jsem na ní viděl,že asi něco není v pořádku..Jenže,je to týden,kdy jsem si to prožil já sám.Přítelkyně šla spát dřív a já do rána koukal na hokej.Zhruba kolem čtvrté ráno jsem si k ní lehnul na bok směrem ke zdi a zavřel jsem oči s pocitem,že už tak usnu.Náhle mě probudil divný pocit a divný zvuk.Otevřel jsem oči,ležím na boku a nemůžu se hnout ani o centimetr.Vidím spící přítelkyni a zeď před ní je celá ozářená takovou žluto-oranžovou barvou.Snažím se křičet,ale nejde to.V hlavě mi hučí nepříjemný a silný zvuk,tělo mi brní a najednou cítím pocit,že mi někdo stojí za zády u postele a do stále zesilujícího se hukotu najednou slyším i hlas,ale nerozumím tomu,co říká.Vidím i stín na zdi,jak se přibližuje a já se stále nemůžu hnout,abych se mohl otočit a podívat se,co to je.A pak se dostavilo to nejhorší..To,,něco,,mě začalo zatlačovat do matrace,až se mi začalo i špatně dýchat..Jediné co jsem si v tu chvíli myslel a přál,ať se mi to už nezdá,ať se už probudím..a v tu chvíli mi došlo,že vlastně opravdu nespím.Trvalo to cca. minutu..Po rozkoukání zjišťuji,že venku je už světlo a přítelkyně leží stále stejně.tři dny po té,jsem se jí s tím svěřil a bohužel došlo k tomu,co jsem si nepřál..Přítelkyně se bojí a chce,aby jsme šly z bytu pryč,že je prokletý.Původní majitelka zde zemřela a přítelkyně si to s tím spojuje.Ten zážitek mě donutil zabádat po internetu a z hrůzou čtu příspěvky od různých lidí,kteří až děsivě stejně popisují to,co jsem zažil já.A co mě zarazilo úplně,byl můj bratr.Jemu se to stalo dvakrát za život a naposledy před týdnem,skoro ve stejné ráno,jako mně.Popsal mi to úplně stejně..V tu chvíli člověku naběhne husí kůže..Nechci podceňovat lékaře a odborníky,kteří se tento problém snaží nějak vysvětlit,ale obávám se,že na tohle bude věda krátká..Dokud si to člověk nezažije,nemůže o tom skutečně nic vědět..Nic vědě nevyvracím,ale Spánková paralýza(obrna) je prý vzácná..Tak jak je možné,že se přihodí přítelkyni,mně a také(skoro ve stejné době) mému bratrovi? Děkuji za přečtení mého příspěvku a dotazu.Neloučím se takhle často,ale už těm slovám dnes rozumím a dávám jím větší pozornost,když vám popřeji: Sladké sny a dobrou noc..

  • Nik

    Díky bohu, že nejsem sama.Je to asi rok co mívám asi 3x do měsíce SP.jenže poslední měsíc je to daleko divnější než předtím..Je to opravdu nepříjemný pocit a já se z toho snažím probudit tak, že se za každou cenu snažím pohnout a sednout si abych dále už nespala, jenže nehýbu jakoby svým fyzickým tělem.Nedávno se mi stalo to, že jsem se snažila se posadit a když se mi to povedlo, ohlédla jsem se za sebe a viděla sama sebe jak ležím a spím,chvíli jsem se na sebe dívala a uvažovala, zda se mi to jen nezdá, bylo to tak reálné.Potom jsem začala mít strach a zase jsem si lehla,zavřela oči a uplně se uvolnila s tím, že se za chvíli proberu.A ono tomu tak opravdu bylo. Od té doby se bojím dalšího zážitku, ale něco na tom přece jen je.

  • 3Bird

    Přečetl jsem všechny příspěvky a musím říct, že není lepší knihy na toto téma, než výpovědi těch, kteří to zažili. Sice jsem přímo toto nezažil, ale pomohlo mi to pochopit pár dalších věcí.
    Jak zde kdosi napsal : pacient (doktor) léčí doktora (pacienta) To je paradox. Není to nemoc, ale dar. Psychologové a psychiatři neví vůbec nic. Kdo to nezažil to pochopit nemůže a už vůbec si to nedokáže představit.

  • Beze jména

    Koukám že už je to stará diskuze ale i já přispěju do placu, tyto paralýzy mívám často už několik let. a je to neuvěřitelně hnusný pocit, plný paniky a děsu. kdo to nezažil to nikdy nepochopí, a někteří si ještě myslí jak je to super a jaká je to zábava že můžeš pak astrálně cestovat. to možná ano, ale až teprve jak překonáš ten uvěřitelný panický strach. většinou se mi to stááv když spím vedlě nekoho nad ránem. snažím se křičet, nebo do něho nějak šťouchat nebo cokoliv aby mě probudil, ale nejde to. je to nejhorší stav který jsem kdy zažila. poté si vždy začnu opakovat je to dobré, jen spím, až znovu usnu tak se normálně probudím. tohle si musím říkat několikrát abych se uklidnila a znovu usnula a pak už se probudím….

  • funkey

    Stalo se mi to ze vcera na dnesek poprve!!! Drimal jsem v bejvalem pokoji a zniceho nic to prislo!!! Mocna sila me zacala skrtit a drzet levou ruku , ihned jak jsem se procitl tak jsem si rikal ze je to muj konec!!! Bylo to neskutecne realne a vycerpavajici!!! Mel jsem otevrene usta do maxima az me bolely panty citil jsem skrceni a tlak na ruku… Cca po 5-7 vterinach nez paralyza odeznila jsem roznul totalne spoceny z neuveritelnou zimnici A dalsi SOK!!! byl nademnou nas pes takze jsem se podelal malem po druhe!!! pote uz jsem celou noc nespal a jsem zvedav co me c eka dnesni noc!

  • Prophet of Demonology

    Lidi, co mají zkušenost s bytostma, zkuste se zajímat o démony… možná tam něco najdete, co si tak pamatuji… tak je démon, či síla která nad vámi bdí a vychutnává si vaši hrůzu, žije z hrůzy lidí a nočních můr

  • Andrea

    Dobrý den.
    Děkuji autorovi za tento článek. Já jsem se se spánkovou obrnou setkávala od malička. Většinou jsem měla stav strnulosti,nemohla jsem se pohnout a v místnosti jsem viděla buď stát nebo chodit nějaké postavy,které mne pozorovali. Jako dítě jsem pociťovala příšerný strach,bála jsem se,po odeznění paralýzy jsem utíkala za mamkou.,která již nevěděla co se mnou. Pověsila mi do pokojíku svatý obrázek nad dveře,ale nepomohlo mi to. Dnes je mi 39let a provází mě to dodnes. Smířila jsem se s tím,věděla jsem vždy co přijde,co uvidím,přestala jsem se bát. Do té doby než jsme se přestěhovali do nového bytu a halucinace přestali být jen vizuální. Jednou večer jsem si šla lehnou sama do ložnice,manžel se vedle díval na televizi. Usínala jsem,najednou jsem se ocitla v tomto stavu paralýzy. Cítila jsem jak si ke mě někdo lehá,ale z druhé strany kam by si lehl manžel,nemohla jsem se pohnout,mluvit,nic…najednou jsem cítila dotyk ruky na zádech,jelo mi to po páteři od zdola nahoru,jasně jsem cítila něčí dotyk,bylo to příjemné,myslela jsem si v podvědomí že je to manžel,do té doby než mi ta ruka sjela na krk a začala mě škrtit. Nikdy nezapomenu na tento zážitek,po odeznění jsem jak smyslu zbavená přiběhla do obývacího pokoje s a hystericky jsem ječela. Manžel mě objal a byla jsem ráda že mi věří. Málo o tom vypráví,zdá se mi totiž že lidi tomu nevěří.
    Od té doby si myslím že je to něco víc než co se o SP píše.
    Děkuji za přečtení mých řádků Andrea

  • Jay

    Zazil jsem spankovou paralyzu vice nez 50x z toho dve o budoucnosti.Kdyby to bylo skutecne tak v chillu bude valka a skonci to atomovi vybuchem a zeme se opetovne zaplavi vodou :-D.Pravidelne uzivam konopi jak na psychiku tak na umocneni stavu.Clovek co to zazije veri ze to je pravda.Ma podle toho usporadanou povahu.Jde o to kolik svemu mozku povolime a jak vas to ovlada.Ale nesmi se setrvavar dlouho ve stavu nevim proc?Je to neprobana cast a mozku to muze uskodit.Clovek rad posouva hranice:-D.Dokazu si tvorit sve vlastni predstavy,ktere jsou realne.Promitaj se i do meho zivota.S trocho pile se da stav ovladat minimalne zajistit si unikovou cestu.Ovlivnuje to i lidi v mem okoli.Nedokazu to vyjadrit lidske prednosti a pojeti sveta,systemu se stava diky tomu uplne nelogicka.Mam pocit nadrazenosti,Zaroven mam formu castecne schyzofrenie.Tu si uvedomuju ve chvili,kdy jsem po aplikaci konopneho pripravku.Bolesti hlavy stale halucinace jsou na denim poradku.Clovek by si mel uvedomit ze to je jen v hlave a strach neni potreba.Tyto stavy dokazu vyvolat za bdeleho stavu,nektere se projevuji stalou pritomnosti v podle me vnimaneho realneho sveta.Vse vnimam jako iluzi jak v realnem zivote tak ve snovem stavu.Jednou pri spankove paralyze videl obrovske teleso vsude podemnou byli mraky Ta bytost vypadala jako slunce vsude zare.Pri tom jsem citil opravdovou pritomnost jeho vnimani a pocitu.Cejtil jsem na vlastni kuzi jake je to byt soucasti v seho.Bylo to tak realne ze jsem tomu uveril a vim presne co se delo.Jak clovek muze zazit neco tak velkolepeho a neverit tomu.Zaverem chci dodat ze si vse uvedomuju,kazdej to muze mit jinak ale hlavne de o vyrovnanost tak se to proste deje a kazdej muze mit v dusledku zivotniho stillu jine stavy a priznaky.

  • zaneta

    sla sem spat a na krku sem nic nemela kdyz sem se rano ale probudila mela sem skrabance na krku ve tvatru pisnen VI TC nevim co tohle znamena ale sem si naprosto jista ze sem si to sama neudelala ani nevim jak clovek ktery se poskrabe si prece nebude delat pismenka docela dost mne to desi a nevim co delat …

  • Anežka

    taky se tady podělím o svoje zážitky. Problém je, že už si je nedokážu tak dobře vybavit, vím, co se mi stávalo za šílený věci, ale ránu si jakoby ani nevzpomenu na to, že něco takového bylo, pokud to nebylo extrémně děsivé. Spánkovou paralýzou trpím asi od 8 let? Začalo to tím, že jsem jednou spala a najednou to přišlo, tahalo mě to jakoby za nohy, já u toho měla otevřené oči a nemohla jsem nic dělat. Postupem času intenzita sílila. Ze začátku to bylo fakt jen to, že otevřete oči, ale nic nevidíte, jen máte divný pocit, že je něco s vámi v místnosti.

    Postupem let se to se mnou i pralo, vždycky to přicházelo jednou za čas, ale opakovalo se to čímdál častěji. Jednou se to se mnou pralo a vždycky to vyhrávalo, až jednou jsem vyhrála já, pak jsem měla delší dobu klid.
    No jinak když to nabralo toho nejhoršího, zase jsem měla třeba půl roku klid. A tak se to stále opakovalo. Vždycky jsem měla pocit, že tam něco je, ale nikdy jsem nic neviděla. Tedy až do nedávna, ale to už jsou taky tak 3-4 roky zpět. Občas jsem viděla jakési divné postavy, dokonce se mi i smály škodolibě, nebo jsem slyšela silný křik v uších. Jednu dobu jsem nemohla usnout vůbec, protože jakmile jsem usnula, tak to přišlo, bála jsem se šíleně. Byly to pocity, jakoby ze mě něco vysávalo duši. Párkrát mi přišlo, že se mě to snažilo zabít.
    A ještě podotknu, vždy, když mám třeba půl roku klid, když to příjde potom, mění to jakoby taktiku. Nevím, čemu to nazvat, ale ty řeči o tom, jak se to dá vysvětlit zcela racionálně, tomu nevěřím. Mám s tímto bohaté zkušenosti a řekla bych ,že jsou to směsice toho všeho, co už tady někdo popsal.

    Jednu dobu jsem z toho byla fakt na zhroucení skoro. Jinak astrální cestování jsem zažila a nikdy nezačínalo tímto hrůzným zážitkem. Dalo by se říct, že to bylo jen 3krát za život a můj strach mi nedovolil se vzdálit víc než je můj pokoj, ale opravdu to nikdy nezačínalo paralýzou.

  • lulu

    ahoj od malinka se mi stavalo ze jsem se po probuzeni nemohla pohnout.casem jsem si zvykla a nebala se toho tolik vzdycky jsem zavrela oci a cekala az to prejde a ja se budu moct pohnout..ale vcera v noci me probudila strasna bolest bricha a chtela jsem vzbudit pritelkyni ale nemohla jsem se ani pohnout a najednou jsem se zacala dusit..nemohla hsem se hybat ani dychat..vsemi silami jsem se snazila zduchnout do pritelkyne a neco ji rict…pak uz si nic nepamatuji jen to jak me pritelkyne vzbudila a vypravela ze jsem do ni oblicejem strkala a zacala vydavat divny zvuky.kdyz na me pry poprvy promluvila a strcila do me tak jsem zacala brecet a po nekolikatym pokusu se ji podarilo me vzbudit.nevim co bych delala kdyby se mi nepovedlo upoutat pozornost.bojim se kazde noci.nevim co mam delat..:(

  • Maruška

    Ahojte.. pročetla jsem skoro celou diskuzi. Víceméně máme všichni stejné zážitky a některé jsou vážně síla. Já měla svou první jako děcko. Taky nějaké halucinace, živé sny, pláč ze spaní, atd..Dlouho jsem pak měla klid, až se stavy znovu objevily po 20. To mě něco začlo stahovat z postele. Pevně jsem pokaždé držela peřinu a jednou jsem z postele málem i spadla. Slušně mě naposled vyděsilo, když jsem slyšela, jak peřina pomalinku „šustí“ – to jak se stahuje a bylo jedno, kde jsem bydlela. Poslední měsíce to mám častěji, např. mě černá ruka, od černé potvory silně držela na hrudníku ( doslova za prso) a vím, že to říkalo něco oplzlého a hnusného do ucha. Začínám pročítat různé blogy a stránky, takže jsem v tu chvíli okamžitě odříkala – „andělíčku můj strážníčku…“ a ve vteřině bylo po všem. Takhle se pomodlím, vždycky když se necítím klidně, poprosím za klidný spánek a hlavně poděkuji ( žádné amen) Zdaleka nejsem tak daleko, abych ty strachy nadobro překonala.. a za sebe jsem hodně rad, a hlavně informací našla na blogu od Alue.. i když tam určité články už nečtu před spaním :)

  • Aleai Actaest

    Ja sa dokážem naplno uvolniť, len pri SP , ale v poslednom čase mám natolko stresujúce spanie, že sa často budím, takže pokus o ńu sú , ale bez výsledkov.

  • Lucy

    Koukam ze spousta vas na to ma obdorne nazory podle kterych Bychom se meli ridit….ja vam reknu jen toto ja mela pred 5 lety u sebe v byte portal dusi kazdou noc i den kdy sem se citila mizerne spatne nebo i stastne me neco vzalo a hodilo to se mnou o zem ale dole me neco chytlo a polozilo na drohou stranu pokoje do postele. A tak sem zkisila astralne cestovat, kdo ro zazil vi ze vas tam duchovni strazce provadi mestem dusi,strazce mi dal odpovedi a ja se po 5 letech mohla vyspatod te doby se tim zabivama vase komentare mi pripomeli to co jsem prozivala. Ps. Toto je jen hrube shrnuti meho pribehu

  • Michaela

    Mám podobné zkušenosti a zážitky. Říkala jsem si, že by to byl dobrý
    námět na horor. Vím jaké to je být paralyzovaná, volat o pomoc a přitom
    vědět, že vás stejně nikdo neslyší, i když vy sám cítíte, že křičíte tak
    nahlas jak jen můžete a stejně se pomoci nedovoláte. Ten pocit strachu a
    bezmoci je děsivej. Můj první zážitek se stal před 4 lety. Šla jsem
    spát tak jako mnohokrát předtím, usnula jsem a zdálo se mi o tom jak si
    jdu lehnut a spát (takový sen ve snu) v tom snu ke mně k posteli příšlo
    něco – nevím
    jak to popsat., mělo to na sobě kápi, neviděla jsem
    tomu do obličeje, stálo to těsně u mé hlavy. Snažila jsem se pohnout
    rukou a odehnat to. Ležela jsem a chtěla jsem utéct, zvednout se z
    postele, ale nešlo to. Nemohla jsem hýbat rukama ani nohama. Křičela
    jsem nahlas jak nejvíc jsem mohla, ale nebylo mě slyšet, uvědomovala
    jsem si, že ani já neslyším svůj hlas. Ten pocit strachu byl obrovskej.
    Brečela jsem a prosila ať jde pryč.
    Můj nejhlubší zážitek byl, když jsem se propadala postelí.
    Něco mě táhlo směrem dolů a já se snažila zůstat hlavou vzhůru a nenechat se stáhnout. Byla jsem zapřená rukama o kraj postele a
    křičela jsem, aby mi někdo pomohl a nenechal mě spadnout dolů. Měla jsem
    hrozněj
    strach nic podobného jsem v životě nezažila. Trvalo to krátce,když jsem
    se vzbudila bušilo mi srdce a bolely mě svaly jako bych celou noc
    posilovala.

    Všechny tyhle „noční můry“ si pamatuji do posledního
    detailu a nikdy na ně nezapomenu. Proč se to děje zrovna mně?! Co se s
    tím dá dělat? Jde tomu nějak předcházet? Kdyby mi mohl někdo vysvětlit
    význam toho co se mi zdá,ulevilo by se mi, ale asi to nebude mít žádný
    logický význam. Zkrátka jsou věci mezi
    nebem a zemí. Kdyby jste někdo znal někoho, kdo by mi s tím mohl pomoci, budu vám vděčná.

    M.

  • Rose

    Stává se mi to už hodně dlouho, paralýza při které se nemohu hnout, ležím v posteli a dřív jsem cítila hlavně jak na mě někdo sahá, chytá mě za ruku, zvedá mě. Někdy „to“ bylo jenom jedno, jindy jich bylo víc. Asi je to pokaždý někdo jinej, protože občas je to takový „hravý“, jindy mi to přišlo agresivní – ležela jsem na boku a najednou jsem dostala strašnou facku s plácnutím přes ucho, hrozně to bolelo. Jindy ve stavu kdy usínám slyším hlasy, nebo hroznou ránu (asi jako kdyby u mně v pokoji spadlo letadlo). Zrovna včera jsem ležela v posteli na zádech v tomhle přechodu mezi bděním a usínáním (byla jsem sama doma) a najednou jsem slyšela jak mi někdo prošel kolem postele a sedl si do křesla u okna. To křeslo zavrzalo. Pak v té tmě jsem slyšela, jak si vzdychnul, sebral ze země časopis a začal v něm listovat a znova vzdychnul. Celou dobu jsem ležela na zádech a nemohla jsem se hnout. Naštěstí se z toho umím hned probudit. Pak jsem zas hned usnula, ale pořád to tam bylo – návštěvník, kromě toho jsem slyšela jak mi kolem hlavy lítá moucha – to jsem ale myslela, že je reálný, znovu jsem se probudila, ale moucha nikde – po zbytek noci. Všem můžu poradit – pořiďte si šalvěj – ta je odhání, čistí prostor. Pomohlo to i včera. Mám malé vykuřovadlo, dolů se dá čajová svíčka, nahoru na mřížku dám alobal, na to nasypu trochu šalvěje, hned to provoní pokoj a opravdu pak budete mít klid. Nejhorší zážitek byl, když mi do pokoje přišly dvě postavy muž a žena v černém, slyšela jsem jak si spolu povídají, nerozuměla jsem jim, ale přitom jsem věděla, že se baví o mě, protože se na mě dívali. Tenkrát to bylo ráno, přítel odešel do práce já usnula a najednou mě vzbudilo prásknutí dveří, v tom polospánku jsem si myslela, že se přítel vrátil, protože si něco zapomněl. Slyšela jsem kroky a pak vešli do ložnice ti dva. Mám těch zážitků spoustu. Myslím, že se člověk napojí na jiný svět – asi duchů, nebo něčeho jinýho. každopádně je to reálný.

  • Lůca

    Myslím si, že mám náběh na parasomnii. Noční můry se mi zdály už od útlého věku, ale nikdy nebyly tak živé a tak časté. Je mi 28 a to co prožívám nyní v posledních měsících mě děsí, že se bojím usnout. Po každém usnutí (teď už obden)se dostanu do stavu, kdy bych přísahala, že se děj skutečně děje, něco mě neustále pronásleduje a já se před tím snažím utéct. Buď kolem sebe v reálu rozhazuju rukama nebo kopu nohama. Snažím se promluvit či pohnout ale nejde to.
    Párkrát už se mi stalo že jsem se vzbudila a dusila jsem se. Lapala jsem po dechu a nešlo mi se pořádně nadechnout. Chytají mě křeče během spánku do lýtek. Někdy cítím jak ze spaní pláču, jak mi stékají slzy a jak na někoho mluvím, přitom jsem v místnosti sama. Nedávno mě probudil strašný tlukot srdce něco mě vystrašilo ve spaní, kdybych si změřila tep v tu chvíli asi bych měla rekord. Jde o to, že se mám dobře, cítím se v pohodě, ale tyhle děsy mi ztrpčují život.
    Třeba dnes ráno, přítel vstával do práce v 7hod. Dala jsem si s ním snídani, rozloučila se a šla si ještě na chvíli lehnout. Dostala jsem se do stavu, kdy jsem zřetelně slyšela jak někdo otevírá dveře, jak bere použité hrnky do rukou a odnáší je do dřezu. Slyšela jsem se, jak šeptám Nechte mě už na pokoji. Snažila jsem se pohnout, rukama, nohama, otevřít oči, ale nic mi nešlo. Jako by mi na víčkách někdo seděl. Ani po velké snaze se mi to nepovedlo. Snažila jsem se aspoň zamžourat, abych viděla že v místnosti skutečně nikdo není. To se mi sice povedlo, ale stále jsem slyšela nějaký rachot ještě v tom polospánku. V tom jsem najednou cítila, jako by mě někdo obracel z boku na břicho…a najednou jsem konečně celá vystrašená procitla. Už nevím co dělat. Bývá to tak reálné, že své příbuzné terorizuju SMS ve 3hod ráno, zda jsou v pořádku, protože se mi zdálo skutečně živě, že se jim něco stalo. Všechny sny si pamatuji do detailu a mám z nich strach, hlavně z těch sluchových halucinací. Myslíte že jsem zralá na nějaký ústav? Chci jen podotknout že žádné léky neberu, ani na spaní ani žádné jiné.

  • simona

    Nikomu jsem o tom neříkala, bála jsem se, že by to znělo šíleně ..
    Stalo se mi to asi 4x, poprvé to bylo nejhorší.., necítila jsem tlak na hrudníku, ale připadalo mi, že mě někdo … duchové … tahají ven z postele, jako by mě chtěla někam odnést, a já se křečovitě držela za tyč od postele.., a jinak byla paralyzovaná .. vzbudila jsem se, celkem vyděšená, bylo to tak skutečné … poté zase usínala a pořád se -paralýza- opakovala.. vždycky jsem sebou cukla, abych se probudila.. to se opakovalo celou noc.. ráno jsem si říkala, že jsem blázen .. ale živě jsem si pamatovala, jak mi to připadalo skutečné …

  • Biztreison

    Koukám a jsem rád , že nejsem v tomhle sám :) akorát co jsem to tady pročítal…nikomu se asi nestalo přímo co mě . Prožil jsem klinickou smrt , když mi bylo asi 10 let a ted když mi je 23 začala z ničeho nic spánková paralíza. Včera mě cosi hladilo po zádech a bylo to velice příjemné, že jsem se toho ani nebál a i když mě budete mít za blázna promluvilo to na mě. Doslova to řeklo „Jsi moje světlo“ nemohl jsem se absolutně pohnout ani řvát..během té noci se mi to stalo ještě dvakrát …po druhé za tu noc jsem viděl koho si stát nade mnou v mojí mikině , která byla zvěšená na skříni , tím pádem jsem z toho byl v šoku… po třetí jsem sice nic neviděl protože jsem byl otočen ke zdi ale zase vim , že za mnou kdo si stál. Mluvil jsem o tom se svojí matkou. Jelikož se mi stávali i jiný věci o kterých tato debata neni, tak jsem se rozhodnul ,že zajdu ke zpovědi. Smějte se každej jak chcete ..ale ten kdo mě chápe ví , že tohle neni prdel. Postupem času jsem se přestal těhle věcí bát a beru je tak jak jsou a doufám , že u zpovědi ,ze mě neudělaj blázna, protože se jako blázen necítim.

    • bob

      Jak je to dlouho co to zacalo? Uz jsi byl u zpovedi a jestli ano, copak Ti otec rikal? budu ten posledni co se Ti bude smat….

      • Gabriela Andělská

        Poradil mi Otčenáš a Ježíšovu modlitbu,proti strachu, pravidelně používám :-) a věděl očem mluvím, hned :-) já to mám od 5ti let a dosud trvá, jen se občas točím pod stropem a občas sedím na střeše :-)

    • Martin
  • Vlček

    Dobry den, jsem dokumetarista z Ceske televize a prave davame dohromady
    dokumentarni cyklus, do ktereho by jsme radi zahrnuli i fenomen spankove
    paralyzy. Pokud by nekdo z Vas byl ochoten o teto zkusenosti povypravet
    i na kameru ozvete se mi na email: vlcek.mir@gmail.com
    Na podrobnostech, smlouve a odmene se domluvime osobne.
    Dekuji,
    Miroslav Vlček
    scenárista Mysl, tělo, společnost

    • jiri bartkovsky

      dobry den chtel bych se zeptat zda li uz cyklus spankove paralyzy byl odvysilan dekuji za odopved

  • Anetka

    Ja jsem mela nejvetsi paralyzu na lodi v Atlantiku.Pritom mi houpani ve vlnach dela velmi dobre.

  • Lukáš

    Zdravím, pročetl jsem si tady pár příspěvků a rád bych se s Vámi podělil o svoje zážitky se spánkovou paralýzou. Ani nevím odkdy se mi to vlastně stává, ale už poměrně dlouho. Podle vlastních zkušeností soudím, že je to způsobený únavou, příznaky mám podobný jako všichni ostatní, začne mi hučet v uších, občas mi dokonce hrajou v hlavě i nějaký písničky a pak to začne. Většinou se nejdřív začnu vznášet a lítat po pokoji, potom spadnu zpátky do postele a ochrnu, někdy vidim taky nějakou černou postavu u mojí postele, ale nic mi neříká, největší extrém co jsem kdy zažil bylo, když jsem ve snu vstal z postele rozsvítil a v zrcadle jsem se viděl s hlavou kostlivce s rohama a rudýma očima. V takových případech fakt nejde zachovat klid, ale když to neni tak hrozný, tak mi pomáhá prostě zavřít oči a poddat se tomu, většinou se mi několikrát stane, že se jakoby probudim v tom snu, myslím si, že jsem vzhůru, ale nejsem, pak se něco stane , například se zase objeví nějaká postava, ale já už vím, že je to prostě sen, nebojím se a zařvu na něj cituji: „Nase*r si já se tě nebojim.“. Většinou to pomůže a skončí to. Ale už asi třikrát se mi díky spánkové paralýze, po tom co jsem se uklidnil, jakoby vyletěn ven z domu, je to fakt úžasnej pocit a zdá se mi, že se v tom zlepšuju a dokážu doletět vždycky dál než minule. Mohl bych toho vyprávět víc, ale už jen jednu zajímavou věc, když mám tu sérii snů uvnitř snu a nevím jestli jsem vzhůru, nepomáhá nějaké štípání ani nic podobného, jednou jsem se v tom snu i polil vodou a cítil jsem, jak to studí a pak jsem se probudil normálně suchej. To, že je to sen poznám až když se stane nějaká šílenost, která vím, že normálně není možná.

    • Dominika

      Takhle daleko jsem se nedostala, mám většinou strach se poddat, protože se opravdu bojím

  • mory

    Mory
    Dam vam radu z vlastni zkusenosti
    Kdyz se vam to stane,nebojte se,nepropadejte panice.Vnimejte telo a sami sebe zustante absolutne klidni
    Deje se to hlavne lidem,kteri trpi nespavosti,chodi spat pozde a napr. J
    Dlouho koukaji do pocitace atd.Taky se to stava,kdyz se moc stresujem.Zijem v dobe,kdy kazdy 2 se stresuje a travi Vecery u pc.Stalo se mi to mockrat.Delam hudbu a v noci pisu texty,taky jsem ve stresu
    Pozoruji,ze se to stava vzdy v obdobi,kdy ponocuju, nebo se stresuji.Jsem naucen,to nevnimat a bejt pri tom v klidu i v horsich paralyzach.Asi cca pred 3 tydny jsem se navznasel nad posteli a byl nad stropem,byla to.vyjimka
    Kdy jsem zkousel z
    ajit dal a nechtel se podvedome probudit,furt jsem se navznasel a strop byl dal a dal
    Pak jsem dopadl na postel a probudil se
    Lepsi je bejt v klidu

  • Upalse

    Taky jsem prožil spánkovou paralízu. Jenže nic děsivého jsem necítil, ba naopak. Bylo to celkem příjemný, teda až na pocit, že umírám, než jsem „opustil tělo“. Jsem racionální člověk a o duchy a podobně jsem se niikdy moc nestaral, ale… Víte ten pocit je skutečnější než realita sama o sobě a to mě na tom nejvíc děsí.

    • Eleanor_Rigby

      Až na to „příjemný“ se s tímhle mohu naprosto ztotožnit. Naprosto přesně vyjádřeno!

  • D98

    Ahoj, taky se mi to stává a do dneška jsem nevěděla co to je. Když se mi to stalo poprvé tak jsem se trochu bála, ale nějak moc jsem to neřešila, když se to opakovalo tak už jsem se začínala bát víc, potila jsem se, nemohla jsem usnout atd.. Myslela jsem že je to nějaký duch nebo démon, vždy když se mi to stalo tak mi jakkdyby zalehly trochu uši a přišlo mi jakkdyby něco mnou prochazelo neumim to dobře vysvětlit, někdy jsem i slyšela nejaké hlasy. Je to celkem strašidelné. Napadlo mě, že se podívám na net jestli tu o tom něco nebude a je. Některé vaše komentáře mě uklidnily, některé zas zneklidnily. Když se mi to stane tak se cítím úplně bezmocně a nevědoucně, můžu jen dýchat někdy i otevřit oči ale bojím se, že předemnou bude někdo/něco stát. Vždycky se snažím myslet pozitivně, ale nějak mi to nejde. Stává se mi to většinou když ležím na zádech nebo na břichu, když se otočím na bok vetšinou to přestane ale i tak jsem si nejistá. Otočím se i většinou ke zdi ať se moc nedívám po pokoji, nebo ať mě to neláká. Jsem ráda že se to nestává jen mě. Děkuju za různé rady a tak co jste tu napsali:)

  • Jirka Bojanovsky

    Rada aspoň pro ty kteří to neví. Když se vám tohle stane musíte to přečkat a hlavně musíte se snažit to přečkat v naprostém klidu. (Ano vím nedá se to je to hrůza) ale když budete čím dál víc panikařit budete hůř dýchat a může efekt přetrvat delší dobu. To je věc první, věc druhá je že pokud jsme v paralýze někteří jedinci u toho mohou křičet doslova vyřvat si hlasivky ale! Je to jenom ve vaší hlavě i kdyby jste řvaly jak chcete tak vás nikdo neuslyší a nikdo nepříjde na pomoc a k tomu se váže třetí ¸¸rada´´ Nikdy když uvidíte že někdo je v paralýze ve spánku kdyby jste to nějak prostě poznali tak nikdy se danou osobu nesnažte probudit vůbec s ní nehýbejte nemluvte na ni hlavně ji nesmíte probudit Po probuzení přímo v paralýze dojde k obrovskému šoku který může vyvolat zástavu srdce a zabít danou osbou nebo může dokonce života ochořet nebo se mu to může docela dost podepsat jak na fyzickou tak psychyckou stránku. To stejné je když je někdo náměsíčný když je někdo náměsíčný nesmíteho vzbudit tak že s ním začnete lomcovat musí se vzbudit nějak přirozeně ale také s ním nesmíte hýbat. Mohlo by to dopadnout špatně.

    • Ruoy Dnim

      přesně tak, stačí se vtom stavu uklidnit a ono to zmizí :).

  • Péťa Šotta

    Dobrý den :) je mi 17 zrovna teď :D a stává se mi tento jev už asi 3-4 roky.. vím, že to mám z únavy a možná někdy i ze stresu, koneckonců jsem a střední a to bývá obecně pro studenty stresové období. Ale proč sem vůbec píšu? Jak je nad mým komentářem napsané, ano už sem si na to zvykl, a dokonce když chci tak se z toho během pár sekund dostanu. Vždy když na mě příjde spánková paralýza ať je zrovna silná, nebo jen slabý odvárek, pokaždé mi pomůže se definitivně vzbudit, když se pokusím, i když to jde velmi ztuha, s sebou trhnout. (nejlépe ramenem nebo hlavou..) Takže, pokud s tím má někdo problémy, tak vyzkoušejte tuto metodu :) a poté je nejlepší jít asi do koupelny nebo někam kde máte umyvadlo a pořádně se probrat, jinak do toho usnete znova.. :)

  • Ef

    Poprvé jsem tenhle zvláštní stav zažila u přítele. On už spal a já byla v takové té fázi, kdy jste na hraně usínání, cítila jsem, jak vystupuji ze svého těla a jsem nad sebou. Poprvé to bylo strašně zvláštní, možná i příjemné. Cítila jsem takové zvláštní uvolnění, trvalo to, řekla bych, pár vteřin, potom jsem se vrátila zase zpět ,,do sebe,,.
    Po nějaké době se to opakovalo (vždy, když jsem spala u něho) a to už jsem začala mít strach, protože jsem ztratila kontrolu a nemohla se hýbat. Byla jsem ve stavu, kdy jsem ještě nebyla úplně nad sebou, v takovém polo stavu a něco jako kdyby mě chtělo vzít nahoru. Nejhorší na tom bylo, že jsem se nemohla vůbec hýbat, mluvit, nic.. Hrozně jsem se chtěla dotknout přítele, aby to přestalo, ale tělo mi nedovolilo se pohnout. Po nějakém čase jsem tento stav zažila i doma, ale tam jsem se snažila se soustředit a užít si ten zvláštní stav nad sebou, abych zjistila, co vše jde v takové fázi dělat.
    Je zvláštní, že když jsem se pokoušela si tento stav vyvolat sama, tak to nešlo. Nevím, jestli to má nějakou spojitost, ale před 2 a půl rokem mi zemřel pro mě hodně blízký člověk (přítelův kamarád a můj bývalý přítel) a já se z jeho ztrátou špatně vyrovnávala. Nevím, zda může mít toto nějakou spojitost, vzhledem k tomu, že se mi tento stav stával právě u přítele a dotyčného jsme oba znali.
    Možná, že je to nějaké navázaní s vyšší mocí, kterou zatím, neumíme správně používat…

  • Lucka

    Ahoj všem, přečetla jsem si vaše příspěvky a nevim, jestli mě to uklidnilo nebo víc vyděsilo. Mě se to stává zhruba jednou za 2 měsíce. Včera v noci jsem se zase vzbudila, jako vždycky na břiše, to „něco“ cítím pokaždé za zády. Jsem zpocená, brečim, snažim se hýbat, křičet. Nic nepomáhá. Nevím, jestli to byla halucinace, ale včera se mi podařilo po nějaké době tím směrem hodit ruku (nebo jsem na to aspoň myslela). To „něco“ mi zpátky vmetlo do tváře tlakovou vlnu, zdálo se to trochu jako facka. Byla jsem hrozně vyděšená. Nevim, tápu…

  • xxxxx

    Kdysi tu někdo psal že to není porucha ale dar. Podle mě měl tento člověk vážně pravdu. To co vidíte nebo cítíte je jen zábrana aby jste se snažili probudit a strach vás k tomu nutí. Nevím jak ostatní ale mě se to stává od 14 let. První to začalo pocitem že na mě někdo leží. Pak jsem se ale začal bránit a pokusil jsem se zvednout, šlo to a já se probudil. Pak to zacházelo dál a dál. Víc a víc mě pokoušel strach začal jsem se obracet a vidět černý stín. Dále jsem měl pocit že mě někdo tahá z postele a že se vznáším. Jednou jsem taky stanul z postele a chtěl utéct ale nešli mi otevřít dveře. Když mi bylo 17 dal jsem si pod polštář nůž :D ale pozor :D … pomohlo to asi na rok pak to zase bylo horší. Cítil jsem jak mi někdo stiskl ruce a tahal mě. Nebo že mě někdo škrábl. pokaždé když jsem se snažil nějak se bránit tak jsem se ze strachem probudil. Když jsem se přestal bát a ignoroval to přišlo poslední stádium toho to snění a to že jsem se probudil ale pořád snil. Tohle bylo asi nejhorší. Dneska jsem se pokusil o radu na jednom příspěvku tady. Ten člověk mel pravdu. To co vidíte a cítíte se jen snaží vás probudit aby jste nešli do svého nitra. Ignorujte to a budete snít o všem co se kolem vás děje a vašich chybách a o chybách ostatních o všem co se kolem vás stalo nebo snad stane.Bude to znít bláznivě ale je to pravda. To co se mi dnes zdálo nikdy nezapomenu…

  • John

    Ahoj Zdravím všechny co začívají podobné stavy,Dnes jsem už od 6h vzhůru a to jsem šel spát ve 2h ráno, čekal jsem že při usínaní přijde zase Spánková Paralíza ale naopak mě vzbudila,Prožívám tyto stavy už delší dobu a docela často a nedávno jsem měl vážně zvláštní pocit postupně vám to tu napíši..,jako první příznaky byly divné sny třeba z duchy,pak jsem jednou slyšel temnýýý a děsivý hlas který my sprostě vynadal ten hlas jsem hned poznal,byl to hlas nevlastního otce který my vždy nadával rád za zády ale nikdy my to nepřišel říct do očí Možná bych se tím pak tolik neužíral a nepřemýštlel pořád o smrti, nezapíjel prášky pivem, nezačal brát drogy ,kvůly tomu mám zničené nervy a zdravý od té doby se my tohle začlo dít ,když jsem uslyšel tu noc tenhle děsivej hlas Okamžitě mě to vzbudilo hned jsem zjistil že jsem vlastně ani nespal to my přišlo Vážně divné hned jsem si sedl na postel vstal jsem a šel ke dveřím poslouchat za dveře zda Máma a nevlastní táta spí,Bylo my Vážně divně když jsem slyšel že oba chrápu a krom toho je klid a všude tma, a ze spaní by to řííct nemohl i když taky něco občas prožívá co jsem zjistil? a mluvý ze spaní ale není tomu rozumět občas spíš jako by se něčemu bránil chtěl křičet ale nešlo mu to,tu noc jsem měl otevřnou jen vyhlídku u okna.. a dveře do pokoje zavřené tyhle nadávky my někdo zařval do ucha,i když jsem ten hlas poznal nikdy nevyděsil tak jako v reálu když my nevlastní fotr nadávááál o kolo okna když šel do kotle přiložit, takhle my nadává už asi 3roky v kuse ale nemohl jsem si nic dovolit poněvač Barák patři jemu nechci skončit na ulici takže jsem se snažil nedělat nic,ale uvnitř mě to vážně moc štvalo Hodně jsem Seděl v tichosti a pořád jen přemýštlel o různejch věcech,pak jsem měl občas výbuchy a práskal dveřma aby to slyšel, začel jsem jen tak zapíjet prášky na nervy přemýštlel o smrti,mystlel na svého zesnulého otce který kdyby tu dnes byl nezažíval bych tyhle dny,takhle jsem přemýštlel tak hodně moc že jsem si říkal že asi proto se my to děje když už skoro spím najednou mě tahle obrna nebo pralíza přivede do tohodle stavu kdy se nemohu ani pohnout a mluvit někdy zas mám pocit že mě někdo chce vytlačit z postele a já citím jako bych už z ní sjížděl ale fur néé a né dopadnout pak občas v Raních hodinách když ponocuji mám divné pocity jako by umě někdo byl je my zima někdy projede usí kůže pořád se ohlížím za sebou a okolo sebe ve svém pokoji,jednou se my na hrudníku přímo u prostřet udělal boule a šíleně to bolelo Většinou v noci hrozdně to tlačilo byl jsem na rengénech ale nenašly vůbec nic jednou jsem nemohl ani zakašlat ,jak mile jsem zakašla šla my hrozdná bolest k Srdci nevím co to mohlo být když jsem tu v komentářich četl že někdo mívá bolest na hrudníku musel jsem to sem napsat poněvač od téhle chvíle se my děje i ta Paralíza,někdy mám i pozcit když ležim jako by moje peřina byla hrozdně teška a tlačila na mě někdy jako by namě někdo ležel sám se my zapínal pc většinou jednou za noc ale třeba jen vadnej pc nevím, ale nedávno jsem měl fakt zvlaštní pozic na ten my nejde zapomnout už jsem skoro spal když najednou přišla zase ta obrna a najednou jsem se objevil ve snu jako by mě to tam vtáhlo klečel jsem u svého stolu který je hned vedle postele koukal jsem směrem k oknu a byl jsem blokovaný cítil jsem obrnu né jenom po celym těle ale i v oblyčeji to bylo po prvý co jsem cítil něco na tváři nemohl jsem nic říct a dělat ale po chvilce se my podařilo říct nech mě a když jsem to řekl najednou to pomalu přestávalo a já se najednou zas objevil v postely kdy jsem ještě pořád cítil ten stav paralízi ve kterém jsem se zas probouzel chvíly jsem byl zmatený že jsem neveděl co je sen a co realita tak jako jsem s paralízou usínal tak tak rychle jsem se zase probudil trvalo to asi 15vteřin reálného času někdy jdu spát a objeví se my tenhle stav během 5minut,když jsem se stím Svěřil mému Strejdovi hned jsem vyděl jeho výraz v obličeji moc dobře veděl očem mluvím Popsal my to a já hned veděl a niž by my to řekl že to na 100% musel zažít taky?,Zajímavé je že to má i moje Ségra,Bratránek a zřejmě i můj nevlastní otec ale stím se moc nebavím nikdy jsem si sním totiž nerozuměl a nikdy nebudu.občas ho slyším jako by se snažil řvát ale nešlo mu to,vydává takové zvuky že si říkám že se mu asi nezdají zrovna pěkné sny já osobně když jsem otom přemýštlel a vzpoměl si na slova mého Táty než si vzal pamatuji že mě hladil na ruce držel mě zaní a řekl aby jsme já a ségra nikdy nedělaly blbosti jako dělal on řezal se na rukou,to občas udělala ségra a už má taky jizvu na pořád jako on? umřel když naám bylo 8-9let odstěhovaly jsme se, a ve 12letech jsem se řezal na rukou střepem já protože to dělala sestřenka ale nevzpoměl jsem si na jeho slova ,pak se my zdály děsivý sny který se opakovaly a byl v nich on slyšel jsem děsivý zvuk a jeho temnej smích smál se tomu že my ubližuje sny se opakovaly jako kdyby se to přetáčelo na kazetě zdálo se my to tak 25krát pak to po čase zmizelo docela na dlouho, a vážně jsem nedělal nic co by mu mohlo vadit ale ani jsem neveděl proč my to dělal dnes bydlím jinde je my 23let a začlo se my dít zase tohle Spánková Paralíza,mystlím že by to mohl být zase on,Bratránek taky dělal to co já? drogy, alkohol a další kraviny, vlastní strejda mě zas naučil brát dřív jsem hodně pil a dělal bordel a málem dopad špatně ,ségra se zas řezala občas se taky opila po alkoholu byla agresivní já tééž oba máme povahu po něm, nevlastní fotr to byla asi ta cesta proč jsem stím začal abych se hodil do nálady a jeho kecy snášel lépe poněvač jinak bych se asi vářžně dávno zabil ale chci stím přestat a vím že to dokážu…takže má to všechno nějakou spojitost? dává nám tím snad najevo že je to špatně?možná si chce snámi promluvit a snaži se snámi Astrální cestou spojit a domluvit nám?nebo nás chce někam zavést? jenže my se tomu bráníme protože to nechápeme co se děje aspon si to takhle já mystlím skuste se vážně zamystlet třeba taky najdete spojitosti proč se vám to děje? jako nám všem ostatním?

    • Barča

      Ahoj,ted sme dočetla tvůj příspěvek a musim na něj reagovat.Ted dost přemýšlím jestli je to vůbec možné ale nějakou spojitost to mít může.Já tyhle „stavy“mám taky.Nikdy sem netušila,že něco takovýho existuje nebo,že se to vubec nějak jmenuje.Ale musim ti říct že drogy sem zařala brát zhruba ve 14ti letech a od tý doby to pozoruju.Ted je mi 22 a sem tři roky čistá.Před dvěma měsícema sem porodila zdravou krásnou holčičku a ejhle.Celí těhotenství kdy sem spala jak dudek den neden nocnenoc sem nic takovýho neměla a co sme porodila tak už sme to dnes v noci měla po čtvrtý.Pro mě stoho plyne,že se to děje v totální unávě.Sám víš jak je to na drogách a nevim jestli si zažil spankovej deficit s miminkem ale urcite si dokazes predstavit.Dneska vnoci sem se ocitla zhruba deset cm od stropu,obličejem.Nemůžu tvrdit,že zrovna dneska dneska sem cejtila přítomnost něčeho extra zlího,ale pokáždý v mísnosti „něco „je.Nemusim ani popisovat co se mi děje.Hučení v hlavě bzučení much,vidění sama sebe zezhora,pocit že mě to „něco“stahuje s postele a ja ne a ne dopadnout.Prostě mame to vsichni dost podobný a sem strašně ráda,že sem sice až dneska po těch letech zjistila že se tohle šílený sílenství nějak jmenuje.Ale vim,že vtom nejsem sama.A všem přeju hodně neparalizovanejch nocí.

      • Hanka

        Ahoj, přestože jsem už z té starší generace, díky své dceři, která, jak sama píše, m tyhle stavy od čtrnácti – pamatuju si to ještě dřív, než se začala zajímat o drogy víc než bylo zdravé, už v devíti letech se ze spánku „probrala“ a viděla v pokoji ducha, který jen stál, nemluvil a díval se na ní,přiběhla za mnou celá uplakaná a vystrašená…. Většina lidí se v dnešní době snaží zařadit mezi ty ! normální“ a nikdy nepřiznají, že by mohlo existovat něco mezi nebem a zemí, co hodně ovlivňuje náš život, naše jednání a tím pádem i budoucnost….. Tenkrát jsem si uvědomila, že TOHLE jsem prožívala i já už od mala. Začalo to tím, že jsem ve spaní plavala vzduchem ( tím že mi byly čtyři nebo pět, jsem to jinak hlavě popsat nedokázala), dokonce jsem dělala i tempa a měla jsem strašně těžké nohy, které mě táhly dolů k zemi, ale zbytek těla na to nijak nereagoval. Pod sebou jsem viděla někdy i víc lidí z rodiny, kteří mě neviděli i když jsem na mě strašně nahlas volala a chtěla, aby mi pomohli na zem. Špatně se mi dýchalo, přesto, že jsem dělala tempa vzduchem, jinak jsem rukama pohnout nemohla, cítila jsem, jak mě všechny svaly

        strašně bolí. Tenkrát jsem to i říkala mamince, ale ta, jako dětská lékařka spatřovala příčinu v tom, že mám spoustu zážitků přes den, velkou fantazii a že se mi pak všechno ve snech spojí. Víc už se o tom nebavila, takže jsem si tím vším podobným prošla bez jakékoliv podpory ze strany dospěláků. Pak se narodila Barča a po pár letech to začalo i s ní. Protože jsem si teprve v tu dobu uvědomila stejně jako vy všichni, že nejsem magor a že se to prostě děje, povídáme si o tom, poznala jsem dost lidí, kteří mají nějaký vztah k mystice a dost mi pomohli. Je to jen o tom, že si člověk musí uvědomit, že ať se tomu brání jak chce, každý z nás má svého Anděla strážného a ten je tu pro nás. Nemusíme být zrovna věřící, jakože nejsem, ale jen si vzpomeňte na všechny Vaše vnitřní hovory sami se sebou, ty polemiky a přemýšlení, jako když si jedno Já povídá s tím druhým Já teprve po téhle komunikaci se rozhodnete, jaký další krok udělat. Stačí jen taková banalita, jako semafor má červenou, někde v dáli sice jede auto a už to vnitřně začne: jedno Já řekne: to stihu, přece nebudu čekat. Druhý Já začne oponovat: ale co když jede rychlej něž vypadá, radši počkám …. A teprve po vyhodnocení tohoto dialogu konáme. Někdy správně, někdy ne. To první, co Vás napadne, je správně. Ale jen někdo na to dá a jak začne polemizovat – i když to trvá zlomek vteřiny – je to špatně. Mám s tím spoustu zkušeností a ne vždycky jsem se řídila tou první intuicí a taky to podle toho dopadlo :-) KAždopádně, když byla už Barča větší, přes týden byla na intru a o víkendu přijela domů, její noci byly víc něž děsivý.Vzbudilo mě rozsvícený světlo, zapnutá televize… Kamarádka, která má od malička dar, že komunikuje s duchy – nevidí je, ale slyší – mi k tomu řekla, že se nemusí jednat jen o zlé duchy, ale o Astrály, lteří se snaží přes medium, za které nás v tu chvíli mají, vyřídit něco nedořešenýho zady na Zemi, aby pak mohli navždy odejít, ať ty pro mě neviditelný bytosti poprosím, aby odešli, že u nás jim nikdo nedokáže pomoct, že z nich máme strach.. Otevřít jim dveře a poděkovat. Asi jako většina lidí se i chtělo si v duchu poklepat na čelo, že to přehání, ale nakonec, proč to nezkusit. Takže jsem to opravdu udělala a co si pamatuju, od tý doby má Barča u nás doma klid a nic jí ve spánku neruší. Jenže teď má mimčo, má o něj strach, jako správná máma vedená mateřským pudem, má slabý spánek a neustálý strach o prcka. Stejně jako kdysi já. Od tý doby mi pomáhá poprosit Anděla strážnýho, aby při mě stál i v noci, nedovolil tomuhle nadpřirozenu mě děsit a aby hlídal můj klidný spánek a poděkovat mu za to, že při mě stojí… Vím, že to vypadá, že to hrotím stejně jako moje kamarádka, ale pokud se stydíte za to, že vůbec dokážete připustit, aby si o Vás někdo nemyslel, že jste cvoci, stačí si to říct v duchu, nikdo nás neslyší a žádnej posměch neposbíráte. A věřte mi, fuguje to. A když v prvních dnech ještě občas něco takového nastane, zkuste se uvolnit, nechte se tím jen tak unášet, sice nefuguje tělo, ale mozek ano, tak si to zkuste přirovnat v hlavě jakože se koukáte na nějakej 3D film a že skončí i bez vkládání jakýchkoliv emocí. Nejde to ze dne na den, ale po měsíci, někdy déle, najednou zjistíte, že ten Váš Anděl strážnej je opravdu s Vámi a pomáhá…. Je to trochu práce, si v hlavě tohle všechno srovnat a smířot se s tím jako s realitou, ale až se to povede, vyspíte se jak miminka. Všem přeju, aby tahle má letitá zkušenost dokázala pomoci a Vy jste zase klidně spali.

  • Anita

    Ahoj všem lidičkám za to co tu píšou opravdu jsem si myslela že sem cvok a ted konečně vím že v tom nejsem sama.Poprvé se mi to stalo chvíli po tom co mi umřel táta bylo mi tehdy 12 let dnes je mi 24 a pořád mívám ty stavy jsou děsivé křičím na svého přítele kterého vidím aby mě vzbudil ale on mě vůbec neslyší když jsem se ho zeptala proč mě nevzbudil když jsem křičela koukal na mě jako na blázna,také jsem měla paralýzu kdy jsem viděla osobu vedle mé postele která se mi smála bylo to tak živé měla jsem pocit že se mi směje snad za moje hříchy nebo co vzbudila jsem se a pořád jsem měla pocit že v pookoji někdo je další paralýza byla že mě někdo škrtí to bylo snad nejhorší když jsem se vzbudila opravdu mě bolel krk jako by se to opravdu stalo nedávno jsem mluvila se svým bráchou kterýmu se zdá to samé a mému bratránkovi to samé nevím proč se to děje nám všem je to opravdu divné možná bychom se měli zamyslet jestli jsme někdy nedělali někdy něco špatného co by si naši zesnulý nepřáli zkuste nad tím přemýšlet.Nevím třeba je to opravdu svědomí ,možná bychom si měli něco uvědomit opravdu mě nic nenapadá dnes jsem v takovém stavu že se bojím usnout spím asi jen 4 hodiny denně a jsem uplně vyřízená to hučení a nehybnost duchové a škrcení mě opravdu vysává ale nevím jak to zastavit a co dělat aby se mi to nedělo.

  • Kalliope

    Jsem neskutečně ráda, že jsem zjistila, že nejsem jediná, komu se to děje…. A opravdu nechápu, proč jsem na to přišla až teď po letech domnívání se, že mi totálně šibe a že o tom nemůžu nikomu říct – kromě mámy, které jsem v inkriminované noci hystericky brečela do telefonu a chtěla, aby zavolala sanitku, ať mě někam odvezou a zamotaj do svěrací kazajky, hlavně ať nemusím zůstat v tom bytě sama s „tím“…
    Začalo se mi to dít před lety, myslím, že už by to mohlo být tak deset let… Dělo se to cca půl roku, každou noc… Málem mě zavřeli do blázince…Každej den jsem se děsila chvíle, kdy si budu muset jít lehnout… Ono totiž u mě to bylo okořeněné tím, že mě to fyzicky napadalo… Poprvé jsem okamžitě ucítila v místnosti přítomnost něčeho hodně divnýho…Čekala jsem až to ke mně ze tmy přijde a zabije mě to…Byla jsem na to v podstatě připravená… Měla jsem dojem, že jsem vzhůru a zcela při vědomí, ale paralyzovaná strachem… No a ono mě to najednou začalo jakoby nadzvedávat z postele…Tahem… Měla jsem takovej strach, že jsem málem měla infarkt… Nemohla jsem hnout ani prstem u nohy, jen se mi z očí řinuly proudem slzy a byla jsem uplně durch propocená, košili, prostěradlo a uplně mokrý vlasy…Tohle se opakovalo téměř každou noc…s tím, že mě to pak začalo různě bouchat do ramene atd. jako když udeří tlaková vlna…. Opravdu jsem se málem zcvokla… Pak jsem měla několik let klid a předevčírem se to vrátilo…Pro změnu mě to škubalo za nohu a chtělo stáhnout z postele… Tentokrát jsem si byla jistá přítomností esencí zla … Člověk nemůže zakřičet, ačkoliv všechno v něm řve k ohluchnutí, ven nevyjde nic… Ať mi nikdo nevykládá, že jsou to halucinace a všichni hromadně je mají stejný… Tomu opravdu nevěřím, duchařina neduchařina…

    • Adel

      Taky se mi to párkrát stalo…. Je to opravdu zvláštní stav naposledy se mi to stalo u zemřelé babičky v bytě.. umřela nedávno a já jsem se nemohla hýbat a otevřít oči a někdo ke mě zezadu přšel pohladil mě cítila jsem konečky vlasů a studený dech… Moc jsem se bála moje duše jako by křičela je to divný stav,.. Myslím si že to byla babička:) a jednou ve škole přírodě jsem opustila svoje tělo vylítla do vzduchu vyděla jsem celý pokoj a holky jak spí je to velmi zvláštní vím jak vám je…..:(Opravdu zajímavé Je to přesně tak jak popisujete

    • Roman

      Tak i já má hodně, né-li úplně to samé co ty od 10 ti let.
      Ale když jsem to říkal své mámě jen se mi vysmála, že si to vymejšlím a že se
      mi jen něco zdálo. Když se mi to stalo po 20tý byl sem hotovej, chtěl sem po ní
      ať mi řekne kolikrát za život se jí sen opakoval? a nebyla schopná pochopit, že
      je to něco opravdu děsivého..

      je mi teď 37let a už to není tak intenzivní, ale když to přijde je to o to
      horší. Nejhorší pro mě je, že je úplně jedno zda spím doma, na návštěvě v
      hotelu a co horší je jedno zda spím na břiše, zádech nebo na boku.. dát někomu
      najevo ať vás rychle vzbudí, to prostě nejde, vím z minula, že vidíte jak
      spí vedle vás, víte v jaké ležíte pozici, ale uvnitř řvete, snažíte se
      nadechnou, pohnout rukou a upozornit na sebe aby vás dotyčná vzbudila.. a
      navenek, jen pro ostatní prostě spíte.

      Je fakt, že mě od těch 10 let máma říkala, že spím s pootevřenýma
      očima, že to ještě neviděla a když, sem jí popisoval, jak sem jí viděl a chtěl
      po ní ať mě vzbudí, řekla mi že sem to hrál a nespal sem. Prostě mi nevěřila L..
      Letos asi měsíc před Vánocemi jsem měl opět tohle jaké si zamrznutí těla, hukot
      v uších a hodně veliký pocit přítomnosti čehosi v mém bytě u mé postele, ale
      těsně než ten pocit přišel, když sem ležel na boku mi něco strčilo do ruky…

      Když sem si uvědomil, že sem tam sám co to sakra bylo,
      přišel ten stav, i po tolika letech mám strach ,že na mě někdo promluví a mě trefí
      Pepina, a tentokrát nevím co sem to slyšel, ale nějaké mumlání tam prostě bylo.
      Je to měsíc co jsem spal na břiše a krve by se ve mě nedořezal, když mě něco šťouchalo
      do nohy, a slyšel sem nějaké mumlání, ale sám v bytě ?! Mráz po zádech a hrůzu
      otočit se a zjistit že tam někdo je !! To asi jen tak nedám. Jo píšou tu ,že je
      to výplod naší fantazie, a o nic nejde, nejsem asi sám jak koukám kdo má tyhle
      halušky a bojí se usnout….Nejvíc se mi tenhle REM pocit nebo stav, stal 5x
      během jedné noci, když už sem se naučí lak z toho ven a poznám kdy to
      přijde okamžitě si říkám o nic nejde bude to dobrý e to tady zas ,ale nic se mi
      nestane, přitom se soustředím na nohu nebo ruku a snažím se sní pohnout až se
      mi to povede a v tu chvíli se proberu… spocenej bouchá mi srdce, ale bojím
      se usnout, kdo nezažil neví jak děsiví to opravdu je.

      Občas mám pocit i za dne jako mžitky, v zorném poli jako
      by se něco hnulo …

      Asi už mi straší v kebuli nebo fakt nevím..

      • jiri bartkovsky

        kamarade muzu ti rici ze po precteni tveho bloku mame uplne stejny nazory zaclo mi to v 9 letech a deje se mi to i ted a je mi 28 prosim poradili ti nekde dekuji za odpoved

      • Mirdak

        Hele to sme dva a u nas to asi nekoncí ale to co pises je jako bych to psal ja akorat stouchani sem necitil nikdy a tou osobou u postele to mam tak ze jí sem ja sam a vidim sebe jak spím ale strach z toho nemam spis je to desicí pro mojí pritelkyni ktera me u toho vetsinou drzí za rukunez jí tim vzbudim:-/ a ted vazne kourí tu nekdo travu jako ja a je to jí jako takovou ovlivneno ci to je jen sobecka potreba svadet to na vec co ja mam tolik rad a prez to ze dokazu bez jakychkoli priznaku ovlivneni ci omamení fungovat i zhulenej a nikdo nic nepozna dokut to nereknu a divi se ze sem bez omezeni funkcni myslicí neovlivnenej travou tak me okolí ji u me prez to dost nerado vidi proto slycham casto ze je to zapriceneno travou stejne jako u jinych veci to na ni svadej popravde reknete kdo to ma jako ja a kdo to i bez ni proziva protoze koukam ze vsichni mamne tak nejak zvlastni dar a jako takovy je stejne tak prokletím;-) moc dik vsem

    • Veronika

      Dnes večer se mi stalo taky něco hrozného… nemohla jsem spát šla jsem si s přítelem lehnout tak o půl jedenáctý. Celou dobu jsem měla zavřené oči ale nemohla jsem usnout. Ležela jsem na boku ruce jsem měla na sobě a nohy taky když jsem se chtěla otočit tak to nešlo nemohla jsem se pohnout a ani slůvko ze sebe vyloudit najednou jsem cítila na zádech strašné teplo. Srdce mi bušilo v klidu dýchala jsem normálně ale jinak jsem řvala. Když jsem se už mohla hýbat snažila jsem se to říct příteli který ležel vedle mě ale ten tak tvrdě spal že jsem ho nechtěla budit. Otočila jsem se a snažila jsem se na to nemyslet. Měla jsem ráno vstávat a byla jsem zvědavá kolik je hodin tak jsem se koukla a bylo přesně 00:06 takže to co mě paralyzovalo bylo tak přesně o půlnoci. Když jsem konečně usnula tak se stalo něco divného máme ve vedlejší místnosti zavřeného psa (štěně). Vzbudila jsem se a koukala na dveře který se pomalu otevřeli a pes šel směrem k nám tak jsem začala cukat s přítelem aby ho šel zavřít. Nejdivnější bylo to jak si sám otevřel dveře vím na sto procent že byli zavřené pořádně protože kdyby ne tak už by byl dávno u nás.. prostě nejhorší noc v mém životě.. to hučení a divné zvuky a klapání dveří už nikdy z hlavy nedostanu a nechci být doma sama. Omlouvám se za hrubky pokud jsem je někde napsala.

    • Rosťa

      Můžu ti potvrdit, že v tom nejsi sama. Od mala mě to tahalo z postele. Skoro každou noc. V pozdějším věku mě to spíš fyzicky napadalo. Dusí Vás to, slyšíte strašný hučení a křik(ne jen ten Váš). Že křičíte na přítelkyni ať Vás probudí, normálka. Jako malej jsem se bál, později jsem se s tím snažil bojovat, ale jediný co pomáhá je se tk nějak snažit dostat hlouběji do sebe a tím to ignorovat.
      Nejsem věřící a k nadpřirozenu jsem opravdu skeptický, ale po takovýchto zážitcích tuto možnost úplně nevylučujete. :D

    • jitka

      Vím o čem tu píšeš, nikdo ti neveri , nikdo si tu hrůzu neumí ani představit a ještě si o tobě myslí,že jsi bláze.

  • Zkušenost

    Probudila jsem se.. teda né tak docela. Ruce jsem měla zatnuté v pěst a měla je u hlavy. Ještě jsem si říkala jaký to je zvláštní pocit.. jako by ze mě vystupovala duše.. Cítila jsem jak se moje tělo zvedá a nemohla jsem se pohnout.. Pak jsem to ucítila. Jako by mi něco sedělo na břiše. Opravdu špatně se mi dýchalo. Cítila jsem jak zvedám břicho, jak dýchám. Jako bych něco zvedala na břichu.. A ty ruce! Pohla jsem s nimi jenom trochu ale ta hrozná síla mě je tlačila zpátky k matraci. Tak to bylo i s nohama. Ani oči jsem nemohla otevřít.. Jelikož jsem viděla (https://www.facebook.com/photo.php?fbid=544779682232024&set=pb.255802264463102.-2207520000.1368862339.&type=3&theater) tento obrázek, někde jsem si přečetla že musíš počkat než to prostě odejde. Jelikož mě mysl fungovala ale tělo ne, vzpoměla jsem si na to a počkala. Těžce se mi dýchalo, nemohla jsem se pořádně nadechnout. Trochu jsem se dusila ale dýchala jsem. Najednou jsem pohnula hlavou na stranu a pomaličku otevřela oči. Byla jsem v šoku. Moc jsem se bála! Otevřela jsem si dveře do pokoje a „nemohla“ – SPIŠ NECHTĚLA USNOUT. Bála jsem se že se vrátí. Vzala jsem si knížku a od 1:05 jsem si četla do 2:10. Potom jsem si řekla že prostě usnout musím! Nechtělo se mi. Říkala jsem si jestli se vrátí. Půl hodiny jsem si ve tmě mého pokoje který byl osvícený chodbou koukala do blba. Pak jsem zavřela oči. Usnula. Ráno jsem se probudila-ani nevíte jak moc šťastná jsem byla že jsem se probudila normálně! Bylo o hrozný. Od té doby se mi to ještě nestalo. Vrátí se?

  • nicol

    Já jsem zkusila problém odstranit. Dostala jsem se k paní, která se o tyto věci zajímá. Je něco jako medium. Pořádá pravidelně meditace, vydává knížky. Byla jsem tam na návštěvě. Cítila jsem, že tam nepatřím, ale nebylo mi tam špatně. Paní mi řekla, že se to děje, když máme strach, který nás blokuje v něčem, co podvědomě chceme, ale bojíme se pro to bojovat. Trošku se probral můj problém a já věděla v čem to je, tak jsem to zkusila s tím bojovat a už se mi to nestalo. Od té doby, co jsem byla u té paní tak jen 1x. Nevěřím v tyto meditace myslím, že si život umím zařídit sama podle sebe a poradím si, ale tohle byla zajímavá pomoc a asi bych to i někomu doporučila. PS: Psala jsem svůj příspěvek níže.

    • vil.

      mě se stalo něco podobnýho ale mě ta bytost tahala za nohy a slyšel jem jen nějaký vřískot

  • Deith

    Poprvý se mi to stalo, když mi bylo 13. Vzbudila jsem se uprostřed noci a nemohla jsem se hýbat. Chtěla jsem zavolat na mámu, ať mi jde pomoc, ale nešlo to. Cítila jsem šílený tlak na prsou a hlasitý zvuk, něco jako když troubí vlak, ale vyšší tón. Pak se u mojí postele objevila klečící smrtka – kostra v plášti s velkou kapucí a s kosou – klasika. Začala na mě mluvit nějakym, asi mý fantazie vymyšlenym jazykem a pak řekla „ZEMŘEŠ“. Po tom jsme si myslela, že jsem se probrala a utíkala jsem k rodičům do ložnice, ale před jejich dveřmi se objevila taková světelná brána z různých barev a vcucla mě dovnitř. V tom jsem se probrala a už opravdu doběhla do postele k rodičům :)
    Od té doby se mi to nestalo, až v mých 15ti, kdy jsem viděla siluetu ufona (teď se tomu směju, ale málem jsem se zbláznila :D). Pak zase nějakou dobu nic. Po půl roce se mi to vrátilo, ale to už jsem se dočetla na internetu o co jde a byla jsem připravená – ale stejně pořád vyděšená. Paralýzu jsem měla tak 2x do měsíce, ale průběh byl už klidnější, viděla jsem sama sebe jak se probouzím, s obrovskou námahou (i ve vidině se špatně hýbu) rozsvicím světlo a scházím po schodech do obývacího pokoje, kde si povídám s mamkou… Pak se vzbudím, trvá to většinou několik minut… Paralýzu prožívám jen doma ve vlastním pokoji. Teď je mi 17 a už asi 4 měsíce mám naštěstí klid :) A doufám že na dlouho :)

  • Ziraficka

    Když umřela babička, stávalo se mi to skoro každý den. Přisuzovala jsem to jejímu duchu, který tam byl se mnou. Byly to strašný pocity, každou noc jsem se bála usnout, protože jsem věděla, že to přijde. A samozřejmě, že čím větší strach jsem měla, tím častěji k paralýze docházelo. Někdy i vícekrát za noc. Nesnesitený hučení v uších, úplně ztuhlý tělo, nemohla jsem se pohnout, vykřiknout, zkrátka nic. Po několika letech mi moje kamarádka řekla, ať si s babi promluvím, protože jsem měla velmi špatný pocit, že jsem byla v zahraničí, když umřela. Tu noc tehdy jsem to měla asi 4x. Pokaždé jsem si pak sedla na postel a říkala jsem babi ať už odejde. Pomohlo to. Samozřejmě, že občas se mi to stává, intenzita je hodně velká, ale naštěstí se mi to nestává často. Posledních pár bylo docela v pohodě, jen lehké hučení v uších a tak nějak mi to nevadilo, někdy jsem při tom měla i příjemné pocity. Ale asi tak před dvěma měsíci, kdy jsem s dcerkou spala u babi to na mě přišlo, slyšela jsem dceru, jak na mě mluví, bylo to úplně na živo. Pak jsem obvinila tchyni, jestli nemá povlečení po někom zemřelém, byl to opravdu silný zážitek a já se vůbec nevyspala. Teprve včera mi známý řekl o spánkové paralýze, dosud jsem to nijak nezkoumala, lidi mě měli za blázna, neřešila jsem to. A ano, prý je to první krok k astrálnímu cestování, ale doufám, že k tomu nikdy nedojde…..

  • Eendy

    taky se mi to stává docela často je to hrozně nepříjemné.. protože nevíte jestli je to realita nebo sen.. dneksa se mi to stalo zase, jsem z toho nějaká špatná .. prostě sem měla takové divné sny, a pak ke konci jsem se chtěla probudit.. a začlo to.. otevřela jsem oči a viděla nevím jestli ducha, ale nějakou bílou siluetu hned vedle moji postele… tak hrozně jsem se lekla že jsem zavřela oči a řikala si že je nemužu otevřít a že to musím zaspat.. ale nedalo mi to a zase sem je otevřela.. v tu chvíli začlo hrozné hučení.. jako kdyby někdo řezal dřevo nebo nevím.. a můj pokoj se celý rozsvítil a můj pohled mířil ke dveřím jak kdyby se přibližovaly, měla jsem otevřenou pusu a snažila se zavolat mamku ale nešlo to bylo to jak když jste na horské dráze a ten vzduch vás tlačí do sedačky a nemůžete hýbat pusou .. pak jsem se vzbudila a nevěděla jestli to bylo doopravdy nebo jen sen..pak jsem si pustila televizi strašně jsem se bála.. jednou se mi zdálo že jsem byla u nás v paneláku na schodech.. and od moji kamaradky maminka zemřela v lednu .. a my tam byli spolu a ona mi řekla že zavolá jeji mamku.. a zase ten stav začal.. zase ty zvuky nemožnost hýbat se a já viděla ducha .. nesnáším to hrozně se takových věcí bojím .. nejvíc se bojím že se z toho nevzbudím a budu v tom stavu několik let nebo něco.. :( už to nechci zažít :(

  • toytom

    Ahoj, Paralyzu zazivam minimalne 2krat do roka, nekdy i casteji uz od 10let. Dnes je mi 28. Kdyz se mi stala poprve byl jsem velmi vydeseny i po druhe a po treti. Do te doby nez jsem o tom rekl svemu otci. Otec mi povedel ze tyto stavy zaziva take a i jeho maminka prozivala v noci stejne priznaky. Mel jsem pocit ze v mistnosti je zla osoba. Rozhodl jsem se misto se branit s ni komunikovat na me otazky co chce mi nikdy nebylo zodpovezeno. Po mnoha letech techto neklidnych noci uz vim ze je nejlepsi zustat naprosto v klidu a nesnazit se branit. Dnes uz vim naprosto presne co se odehrava a ze uz jsem opet v tom. Privolam si na pomoc Andela a velmi brzy je po problemu. Clanek hovori velmi dobre o tom ze se nema potom hned usinat opravdu se to vraci. Roznete si lampicku a zkuste chvili vydrzet vzhuru. Pokud mate podobne zazitky nebojte se o tom rict svym blizkym. Zjistite brzy ze nejste zdaleka jediny kdo zaziva tento neprijemny zazitek.

  • Maru

    Mě se to dřív stávalo hodně často, bylo mi asi 14 a pár let mě to pronásledovalo. Ze začátku hodně často. Probudila jsem se v noci, viděla a slyšela vše okolo ale nemohla jsem se ani pohnout a ani zavolat o pomoc. Když jsem se z toho probrala tak během pár vteřin jsem zase do toho upadla. Bylo to strašný. Po čase jsem sse to naučila jakoby ovládat. Dokázala jsem se z toho probudit nějak ani nevím jak. Ale bylo to hruuza vší silou jsem se snažila pohnout hlavou a nešlo to. Naštěstí jak tady někteří lidé píšou že slýchávali hlasy apod. to jsem neměla ale i tak to byly strašné zážitky

  • Lucie

    Dobry vecer,ted tady s kamaradkou cteme vase prispevky a jelikoz jsme se az neuveritelne shodly na tom co se nam deje ve spanku a jeste ve stejny cas tak jsme to zacaly studovat.Nevite na koho se obratit,jelikoz podle nas to neni jen tak ale z nejakeho duvodu se to dit musi.Je to hrozny pocit zname to a dokazeme se vzit i do vasich situacich ale preci musi byt clovek ktery o tom rekne vic(nejaky specialista).Kdyby jste o necem ci nekom vedely tak budeme radi kdyz nam to napisete.Dekujeme Lucka a Lucka

  • fromdream

    Ja musim uznat ze s tym mam bohate skusenosti, najprv som sa bal spat tak ako vy vsetci ale potom som zacal experimentovat a vsetci psychologovia by sa to najprv mali naucit a potom o tom rozpravat, lebo absolutne nevedia o co ide. Rada pre vsetkych – vsetko co vidite, citite a pocujete je len vyplod vasej mysle, nereagujte na to skuste sa akoby dostat hlbsie za to, chodte stale hlbsie, uvolnite sa , vobec sa nebojte, vsetko co uvidite, budete citi a pocut ignorujte, pozerajte do svojho vnutra a nenechajte sa rusit tym o com pisete, su to len prechodne zaciatocne prejavy. Bytosti o ktorych pisete a ktore vas rusia, to je len ochrana nas samych pred nami samymi, je to preto aby sme dalej nesli, ale nemajte z nich strach, nikto a nic vam ublizit nemoze, chodte bez strachu tak hlboko ako mozete a nebudete lutovat, a na zaver odkaz pre psychologov, nie je to porucha ale dar :-)

    • No ono překonávat některý stavy jde kolikrát hodně těžce, zažil jsem akci, kdy se vedle mě vynořila přítelka celá od krve a zaryla mi nehtama pod kůži a jak jsem se následně probral, bolelo mě celý tělo jak kdyby se fakt něco stalo… tohle byl asi největší extrém … jinak s těma psychologama souhlas :)

    • xxxxx

      Máš naprostou pravdu. Děkuji za tento komentář.

  • Tonda D.

    Lidé – v komentářích zmiňujete různé příhody. Myslím si, že některým z vás – kdo jste kdykoliv během života s něčím i nevědomky experimentovali – by mohl pomoct tento odkaz:
    http://www.vojtechkodet.cz/temata/okultismus/co-vede-k-otroceni-zlemu.html
    Opatrujte se a buďte opatrní.

    • Tom

      Tondo, ne všechno je tak jak se tam píše. přijde mi to jako první stupeň vymývání mozku u sekty. To co jsi do teď činil je špatně zakázané a bla bla bla. Přitom to tak není. Talismany např. nosí i papež. :-) Nepropadejte panice. A pamatujte, že nejhorší smrt je z vyděšení.

      • eyesdown

        vsak papez je kokot

    • Tom2

      To jsou kupy sraček

      • klikina

        JJ sračky . To co prožíváme je spánková obrna spojená se spánkovou paralýzou .. A ty duchařiny si nechcte. Všechno to jsou jenom HALUCINACE !!

  • nikol

    Mám to 2 roky. Tak 2x-3x do měsíce. Řekla bych, že se to zhoršuje. Dříve jsem se nemohla chvíli hýbat a viděla jsem jen stíny, ale teď se nemůžu hýbat déle a vidím a cítím ducha. Mám takový pocit jako kdyby si chtěl lehnout ke mě. A ta jeho intenzita se stupňuje. Šeptá mi nechutné řeči a směje se. Jde z toho strach. Také jsem četla o astrálním cestování. Jedna známá mi řekla, že mi to závidí, že tohle je nějaká brána k tomu cestování. Našla jsem na to videa a říká se, že se v tom stavu máte uklidnit a chtít jít za tím duchem. Jenže já jsem pořád v té fázi, že se bojím tohle zkoušet takže já u toho chytám paniku. Zrovna teď v noci jsem to měla a trvalo to déle už mě to tělo nechtělo poslechnout jako dříve a slyšela jsem zase toho ducha a pak jsem viděla osobu a byla hrozně podobná mému dědovi. který umřel 2 roky zpátky. Nevím co si mám o tomto myslet. Je to hrozné :-(

    • Ziraficka

      Až na ty hlasy úplně stejný stav. Jak popisujete, jakoby si k vám chtěl lehnout. Když jsem to někomu vyprávěla, popisovala jsem to jako by mě někdo chtěl vytlačit z postele, jaká si síla. Viděla jsem jen jednou mojí zemřelou babi – bílou siluetu z mlhoviny. Brečela jsem celý druhý den…

      • nikol

        Já jsem zkusila problém odstranit. Dostala jsem se k paní, která se o tyto věci zajímá. Je něco jako medium. Pořádá pravidelně meditace, vydává knížky. Byla jsem tam na návštěvě. Cítila jsem, že tam nepatřím, ale nebylo mi tam špatně. Paní mi řekla, že se to děje, když máme strach, který nás blokuje v něčem, co podvědomě chceme, ale bojíme se pro to bojovat. Trošku se probral můj problém a já věděla v čem to je, tak jsem to zkusila s tím bojovat a už se mi to nestalo. Od té doby, co jsem byla u té paní tak jen 1x. Nevěřím v tyto meditace myslím, že si život umím zařídit sama podle sebe a poradím si, ale tohle byla zajímavá pomoc a asi bych to i někomu doporučila.

      • Marek Novák

        Když jsem mě bylo 11 měl jsem taky něco podobného ale neviděl jsem žádné démony nebo duchy ale prostě jsem měl strach ale takovou že jsem se zakryl peřinou a prostě otočil. Jelikož jsem měl postel u zdi tak jsem se otočil směrem pokoji protože jsem věděl že mi zeď nic neudělá ale jak jsem zavřel oči tak mě kolem hlavy prostě běželo nedá se to popsat ale prostě ‚strach‘ a v tom strachu třeba strávím klidně hodinu a nepohnu se ani trochu možná prsty na nahou nebo si dám ruku k břichu protože mozek mi říká že je to bezpečný pak se strašně potím a doufám ať je ráno. Ale naštěstí jsem v té době měl mladší sestru která spala naproti mě takže když jsem otevřel oči tak jsem ji uviděl a uklidňovalo mě to nejhorší bylo že jsme měli někdy otevřeny dveře což znamenalo že trochu foukalo takže si můj mozek celou dobu představovalo že tam někdo přichází nebo někdo na mě dýchá takže hrůza. Ale teď to mi to neděje protože mám noční lampu což mi stačí a co mi pomáhá je před spaním si udělat dobrou náladu a přestat myslet na takový blbosti jako UFO duchy atd… třeba si zachatovat s kámaradem/kou a nebo kouknout na komedii a buď usnu při koukání na seriálu a nebo už potřebují tak spát že vypnu a usínám s dobrou náladou :).

        • Dominika

          Mám stejné strachy, taky se otáčím směrem k pokoji, protože od zdi nemůže nic přijít. Nemám ráda při spaní otevřené dveře.. Jako malá jsem těsně před spánkem viděla divné ovály a když jsem se jich dotýkala, bylo mi špatně. Několikrát jsem se vzbudila, když jsem ležela na břiše a zjistila, že mě něco tlačí a já nemohu zvednout hlavu, i když moc chci. Také jsem se jednou vzbudila s trhnutím hlavy, protože jsem cítila prsty na své hlavě. Bylo to to nejděsivější, co jsem zažila, hrůzou jsem pak už neusla.. Na výšce jsem měla klidnější stav, ležela jsem na zádech a začalo mi hučet v hlavě, začala jsem se jakoby propadat do postele. Nemohla jsem se hnout, cítila jsem na sobě „stlačování vln“ – nevím, jak to jinak vysvětlit, ale nebála jsem se. Pak jsem měla na výšce ještě jeden stav, to bylo opět na zádech, hučení a propadávání těla a měla jsem sluchovou halucinaci, chtěla jsem mluvit ale nešlo mi to.
          Včera večer to bylo opět tady. Byla jsem posraná strachy, zase hučení, propad, ale já jsem ten stav nechtěla, moc jsem se bála, křičela jsem pomozte mi, ale nevyšlo ze mě nic. Viděla jsem rodinnou událost a před koncem stavu jsem slyšela divné pípání o různé stupnici. Moc jsem se potom bála a i v mých 25 letech jsem si šla lehnout k mamce do ložnice.. Po přečtení ostatních zkušeností a vycházím ze svých, je asi háček v oslabené ochraně nebo síly ducha..nevím

          • Kryton

            To hučení a pocit propadání těla je stav, který předchází astrálnímu cestování. Tvoje duše se snaží opustit fyzické tělo, ale nepodaří se mu to. Není to tedy strašení. Žádný duch nebo démon. Zkus si na netu přečíst něco o astrálním cestování.

    • ADSDSDS

      dej se lečiť lol prej smal se a něco ti řikal :D :D .. ja to mam už roky to sa ti len premieta tvoj sen pred očami keď si v paralyze a zvuky su napr buchot srdca prudenie krvy atd sluch je nato oveľa viac vtomto stave citlivejši netreba si to všimať ani sa nijak braniť to telo ešte viac vas sparalyzuje keď sa budete snažiť silno o pohyb pochopte že to mozog vas paralyzoval aby ste si vsne neubližili nepreživali ten sen aj telom

  • Barabizna

    Stává se mi to pravidelně už několik let asi 2x do měsíce, někdy častěji a někdy se to zase dělší dobu nedostaví. Nemůžu v tom stavu dýchat, je to hrozně nepříjemný, někdy dýchám, ale jen málo jako bych nemohl pohnout hrudníkem. Přítomnost nějaké bytosti jsem také cítím, ale ne vždy.. viděl jsem i stín, jako by mi něco stálo u postele. Je zajímavý, jak se lidi pokouší o racionální vysvětlení a řeči typu: zrakové halucinace jsou k smíchu. Chcete mi říct, že všichni kdo prožívají spánkovou paralýzu mají stejné halucinace a prostě uplnou náhodou vidí nebo cítí nějakou bytost. Už několikrát jsem se pokoušel astrálně cestovat, ale nikdy se mi to nepodařilo, až nedavno jsem se dočetl, že právě prostřednictvím spánkové paralýzy se tam můžu dostat, že mě to nenapadlo dřív…
    Přítomnost bytosti, je opravdu skutečná, jedná se o zlou astrální bytost (přízrak, energický upír) který se přiživuje na vašich negativních pocitech, v tomhle stavu je to strach, úzkost a bezmoc.

    • Nika

      Lidé,co maj chřipku,angýnu,zlomenou nohu,schyzofrenii či zkaženej žaludek maj taky stejný příznaky a dějou se jim v souvislosti s tím stejný,nebo podobný věci,tak proč by lidé se spánkovou paralýzou měli být výjimkou a nemohli mít stejné halucinace???Ty věříš v nadpřirozené bytosti,tak tě nikdo o ničem jiném ani nepřesvědčí.Mě by třeba nikdy ani nenapadlo astrálně cestovat!Věříš tomu,čemu CHCEŠ věřit!

      • xxxxx

        :D :D ….. dnes tomu už věřím. Co nezažiješ neposuzuj :).

    • Pajas

      Dnes se mi stalo přesně to co popisuješ s tou bytostí u postele, 2. noc spím v jiné zemi 3000km od domova a zatím se mi zdály jen špatné sny. Dnes ráno všichni odešli z bytu a já tu zustal sám,Po jejich odchodu jsem chvíli koukal na film a pak chtěl usnout. Je to hodně stará budova a je tu vše slyšet to je pravda ale… Když usínám slyším kroky, jakoby někdo v druhé místnosti, dveře jsou otevřené a je tma, dívám se tím směrem, ale nic, po chvíli to přestalo. Usnul jsem. Jednou jsem se probudil ze špatného snu ale zase usnul, a zase se mi zdá špatnej sen. A najednou se probudím, mohu mrkat a dýchat, už je světlo, dívám se do zdi otočenej zády do pokoje a ke dveřím, a najedou slyším zase kroky, ale už se nemůžu otočit, cosi mě drží, nemůžu se ani pohnout, něco se přibižuje. Je to ten nejděsivější pocit který jsem za mejch 21 let kdy měl. Strašně moc se snažím se pohnout ale pohnu jen asi 2 cm rukou a to ještě možná. Najednou cítím jak mi něco stojí za zády a něco mumlá, nejsou to slova. na chvíli zavírám oči a zase otevírám, stále se nemohu hýbat, Vidím jak se mi před obličejem pohybuje jakoby stín z ruky a zakrývá mi výhled. Chci křičet, ale nemohu ze sebe vyloudit ani hlásku, nebo jen malinko, a tak si v duchu jen opakuju – Nikdy mě nic zlého nedostane, mám hodně síly, nikdy mě nic nemůže porazit. Párkrát si to zopakuju pro sebe a najednou jakoby ze mě spadne kámen. cítím se lépe, už zamnou nic není a mohu se hábat, celý propocený se chci otočit ale nadruhou stranu se mi nechce, Otočím se a nic tam není. Nejhorší věc v životě. Kdy nezažil neuvěří!!! Seru na to, jdu do kostela i kdyz jsem nevěřící, tohle je fakt strop….

    • Lukáš

      Vidim ,ze ma nekdo stejny nazor jako ja ,ze to ma neco spolecneho s astralnim cestovanim. Hodne popisu na forech SP bylo dost podobnych astranimu cestovani. SP zazivam celkem casto ,ale bohuzel se mi nepodarilo prekousnout ten hnusny pocit paralyzi a strachu mozna priste se uklidnim a uvidime co prijde. Nejsem zadny nabozensky fanatik ani verici ,ale chci verit v neco vic nez jen v to co vidime . Potom by byl pro obycejneho cloveka svet nudny

    • Fantomas Old

      Nikdy v životě se mi nestalo to co jsem prožil dnes. Ležím na břichu, krátce po probuzení. Čili byl jsem vzhůru při plném vědomí. Najednou jsem měl pocit, že mě někdo zalehnul a tlačil do postele a nemohl jsem se vůbec hýbat (trvalo to jen několik vteřin, ale bylo to hodně nepříjemné). V tu chvíli mě brnělo celé tělo a jen jsem čekal až to skončí. Pokud někdo měl podobný „zážitek“, budu rád, když mě popíše svůj stav.

      • Karel

        Stalo se mi něco dost podobnýho. Měl jsem spánkovou paralýzu, také jsem ležel na břiše s hlavou otočenou doleva. Začal jsem cítit přítomnost čehosi, co ke mně přistoupilo zezadu, zakleklo, nahnulo se ke mně a dýchlo mi to do ucha. Divný na tom celý bylo, že jsem neměl pocit strachu a nebušilo mni srdce a nekřičel jsem(v duchu) jako u předešlých SP, které probíhali bez přítomnosti něčeho, či halucianci…

      • mandraki

        Mě se tohle stalo 2 noci po sobě. Nejdřív mě cosi tlačilo na ruku, poté to přelezlo na hrudník – což vedlo k plnému probuzení a strachu. S odstupem 10 dnů se to opakovalo, ale tentokrát to byl tlak, který začal na tváři a sjížděl přes krk na rameno – a tam skončil. Bylo to jako „pohlazení“… FUJ! Už nikdy to nechci zažít….

      • Věrka

        Ahoj, jako menší se mi stalo něco podobného. Ležela jsem sama v pokoji a ve vedlejším ležela mamka se sestrou, které v té době bylo sotva pár měsíců. Hrozně mě budili světla odrážející se z aut a proto jsem nemohla spát. Protřela jsem si oči, a chtěla se přetočit, ale v tom mi něco těžkého dopadlo na nohy. Jakoby mi na ně někdo něco hodil nebo na mě skočil. Byl to příšerný zážitek. Nemohla jsem ze strachu skoro dýchat a byla jsem dost vyklepaná z toho abych se tam mohla kouknout. Po chvilce jsem už mohla hýbat rukama a pomalu se přikryla a snažila se usnout. (Nebylo to jako když se snažíte usnout a přijde Vám, že padáte a trhnete sebou). Za pár měsíců se mi stalo ještě něco divnějšího. Probudila jsem se a sedla si. V tom jsem se podívala na pravou stranu a tam stála divná postava. Žena středního věku, silnější postavy a s vlasy vyčesanými nahoru. Na sobě měla jakési staré šaty. Usmála se a natáhla ke mě ruku. Pomalým pohybem bez toho aby na mě šáhla jsem si pomalu opět lehla a usla.

        • Fantomas Old

          klasika, ta žena byl duch, jsou jich kolem nás mraky, hlídají nás a sledují nepřetržitě….

          • Retro123

            Já osobně si myslím že je hlvně nesmíš ničim rozhněvat … ale na druhou stranu se jima nesmíš nechat ovládat když v tobě ucítí potenciál a že máš na víc tak tě třeba vezmou i na nějákou větší cestu jejich světem a budou ti dělat prúvodce a ochranu

            • Retro123

              Například něco takového se mě už jednou stalo když mě bylo asi 6 tak si pamatuju že sem se viděl v posteli a jakoby oknem ke mě došel nějáký tvor chvilku chodil kolem mé postele a pak se zastavil jakoby na mě chtěl sáhnout ale v tu chvíli se podival směrem nahoru ke mně .. jak mě spatřil tak se lekl a utekl vyskočil ven oknem a zabouchl ho v tu chvili jsem se probudil

              • Retro123

                Kdyz jsem se probudil tak me doslo ze sem tam nebyl sam ale ze za tu moji (duší,aurou) nevim jak bych to mněl nazvat … že zamnou ještě něco bylo něco silného jakoby můj ochránce

                • Retro123

                  Ale to si nejsu jistý tréba se ta prisera chtela zmocnit meho tela a jak me videla ze si ho hlidam tak utekla

                  • Retro123

                    Ježiš co sem to sežral ža špatné prášky zas mě přeplo xD

      • jitka

        Téda koukám tady, , že to co jsem si prozivala a myslela jsem si o sobě, že jsem blázen je normální. Odpovidam , protoze jsem ještě neslyšela o nikom kdo by toto zazil. Já se bála chodit spát. .presne jsem věděla kdy to přijd. Už cestou do postele jsem cítila něco, neco ceho jsem se bála. Položením do postele jsem vždy věděla, že je zle.Mela jsem pocit že od nohou se po me něco sape a ja se nemužu hýbat, dusi me to a ubližuje, tak strašně se snažím bránit a utyct , ale nejfe to připadámi to jako nekonecne..strach , ktery bych nikomu nepřála

        • milan

          Jitko, neslyšela, nebot se lidé boji o tom mluvit..osobne to znám, a jelikoz mi bylo jedno co si o mne kdo mysli, rozkriklo se to.A i ti co o mne mluvi jako o podivinovi atd.. za mnou pak chodi a ptaji se co s tim maji dělat. A nejde pouze o SP. Proste nezijeme pouze ve fyzickém svete, vse je daleko bohatší.
          Milan

        • Eliška

          Já tohle měla od svých 16 do 20 let pravidelně, pocity, že je někdo za mnou, vedle mě, na mě…brání mi vstát a ten hnusný šepot, ne šepot, ale svištění…které se ke mně přibližuje a já vím, že to začíná. další noc. Nedokážu křičet, nic. snažím se vstát a nemůžu. Měla jsem to denně, bála jsem se chodit spát. Pak jsem to začala přijímat a lidem v místnosti, stínům a cosi co jsem nedokázala identifikovat, nemělo tvar, fyzicky uchopitelný, ale bylo to živý, a začala jsem v duchu říkat, nebojím se vás a pěstovat proti tomu postoj. Člověk musí vydat několik síly, ale funguje to. Strach musíte v tu chvíli zahnat, byly i chvíle, kdy jsem říkala, co po mně chceš, co po mně chcete – v místnosti jsem měla i pět osob, od dítěte, vždy tmavé stíny v podobě osob. Další věc co pomáhá je, před spaním myslet na hezké věci, na něco, prostě nemít tam myšlenky: dneska zase…ten strach, určitě to přijde, ne, snažit se udržet mysl v těch pozitivních věcech a vůbec nemyslet na tohle. Teďkon mi je 27, stává se mi to občas, ale spíš jen nepříjemný pocit, kdy hned začnu myslet na něco pěkného a vždy to odejde. Jinak ve škole—jsem byla možná za blýzna, a doma—vždy jsem říkala, proč jste nepřišli, já křičela, někdo u mě v pokoji byl…a rodiče vždycky říkali, Eli ale ty jsi spala, neslyšeli jsme tě. To znamená že máte pocit, že křičíte, ale je to jenom ve vaší mysli. Zkrátka mazec, přeju hodně sil a nebojte se těch pocitů nebo čehosi…

        • pavel

          Ahoj dnes už musím zareagovat i já, vše podobně jak popisujete se mě děje od 37 teď mě je 41 a je to od doby kdy se narodil syn. Nejdříve to začalo, že jsem měl takové drobné tlaky a dušení, ale to jsem vždy vyřešil rychlým probuzením a v poslední době ty stíny na mě hrozně křičí, respektive na mě vybafne ale hrozným řevem. Je to tak 1x za 2 měsíce a vždy vím, než jdu spát že to tu noc bude, ještě pořádně neusnu a začne to, nejdříve takové šustění, které mě nechává klidným a když to se mnou nic nedělá, tak začne nálet a přitom křik. Musím se probudit což je někdy těžké, neboť si myslím, že je to realita a že tedy nespím, ale jsem vzhůru, tak mě hned nenapadne se probudit, ale vždy to nějak zvládnu a probudím se potom už je zase klid. Musím říci, že nejsem žádný bojácný typ, ale tam mám celkem blbý pocit Nejsem věřící ani nevěřím žádným těm věcem co vidíme v TV, ale něco se ve snu děje a je to až moc skutečné. Nejhorší, že to začíná být velmi reálné a já se domnívám, když se to děje, že jsem se probudil a je to skutečnost tudíž nemám důvod se probouzet. Zatím jednou se mě stalo, že jsem se probudil a bylo to ještě děsnější a já se probudil znova, tedy ve snu se mě musel zdát sen ve kterým jsem se probudil do děsu, tedy v mém vědomí do bdělosti, ale byl to zase jen sen a musel jsem se probudit ještě jednou. Je to asi dost chaoticky napsané, ale já to jinak pořádně popsat nedokáži. Já se bráním tím, že na ně také křičím a manželka mě jednou potvrdila že jsem byl dost neklidný až si myslela, že mám nějaké křeče.

      • Michaela Cani

        tím začaly moje spánkové paralýzy, poprvé to bylo tak jak u Vás, ale já ležela na zádech a cítila jsem, jak mi někdo tlačil do hrudníku, ale tělo se nehýbalo, byl to pocit, jako by mi někdo vytlačoval duši z těla… a ještě mě k tomu doprovázel zvuková halucinace, slyšela jsem jak to šlo z chodby až do mého pokoje otevřelo to dveře a pak mě to tak zalehlo divně… a od té doby se mi stávají tyhle věci častěji.

      • bibi prie

        spankova paralyza

    • Michaela Cani

      nemyslím,že je to vždy zlá bytost, ale občas je to spíše tím strachem, že si to myslíme, podle mě, je to první krok k astrálnímu cestování, ale nemůžu se přes to dostat, protože mám moc strachů. Mohlo by mi to spíše uškodit, ale nedávno se mi stalo, že jsem ležela na zádech s rukama nad hlavou, a ono to leželo vedle mě a smálo se, že se nemůžu vzbudit a pak mě to olizovalo ruku…. bleh, radši si říkám, že to byla jen halucinace, protože představa že to něco tu je, ne to nechci… ale ten zmetek mi pak vlezl už aj do snu… :-D díky němu jsem si uvědomila, že je to sen!! Takže díky, pač to je taky krok astrálnímu cestování… :-)

      • Byn Ladyn

        Můžete mi Michaelo na sebe nechat kontakt?

      • Michaela

        nesmis verit na duchy a tak, mam sice spankovou paralyzu ale nikdy v ni nemam zadne bytosti. Astralne cestovat v ni jde jen to je dost tezke a zvlastni asi sr toho moc bojim takze taky nejak nedokazu prekonat strach ale nikdy jsem nevidela vlastni telo a ani nechci lekla bych se ale prý to jde i bez paralýzy.navod je tady
        http://laskyplnysvet.cz/stesti/astralni-cestovani-v-praxi-vystupovani-vlastni-dusi-z-tela/

  • Tom

    taky jsem něco podobného zažil nebo zasnil? :-)). Nejvíc pomáhá se tomuto stavu nebránit…..mozek se přepne do dalšího stavu sám. Aspoň u mě to tak je.

  • miky

    První stav paralízi sem dostal asi tak v 11 letech možná ve 13 . Bylo to děsný . Měl sem pocit , jakoby ke mě promlouval duch . Doopravdy jsem slyšel hlas , který je jen ve filmech , když z někoho vymítají dábla . Volal mí jméno . Od tý noci se mi to stávalo průměrně tak 2krát do půl roku cca nevím přesně , ale tak bych to tak tipnul . Později se hlas změnil v jakési dunění v uších . Nebo spíš tlak ??? střídající se v nesnesitelné pískání .Je to asi tak rok co se mi to dělo hodně často za sebou , až sem nad tim začal uvažovat .Řekl sem si , že si nenechám od nějákho ducha nebo nedej bože dábla dunět ve spánku a tak sem si řekl , že vždycky když se mi to stane budu tomu duchovi nadávat nepodařilo se mi to.V paralíze sem na to vždy zapoměl , ale už je to rok a nic . Možná , že když si člověk řekne NE JÁ TO NECHI tak to samo odejde .

  • Týna

    Tohle se mi dost často stávalo, když jsem byla menší, prostě jsem se vzbudila a nemohla jsem ani otočit hlavou. Cítila jsem se hrozně bezmocně, často jsem usnula a potom jsem měla děsivé sny.

  • Dykyna

    Nikdy jsem nic takového nezažila, ale stalo se mi, když jsem usnula u sestřenky, že jsme vstala a něco jí povídala, ale přitom jsem stíle spala a opakovalo se to minimálně třikrát. Také když jsme byla mala, zdálo se mi bílé pulzující kolečko na černém pozadí, strašný hnusný pocit doprovázený pocitem na rukách jakéhosi sametu, probudila jsem se s brekem a hrůzou a kdykoli jsem potom pohladila něco podobného materiálu, vracel s emi ten hnusný pocit srachu. Jednu noc jsem se také probudila, protože mi pulzovalo celé nitro nahoru a dolu hrozně rychle, probudila jsem se a dělo se to pořád, snažila jsem se usnout, ale pořád to pulzovalo i když jsem se otočila, nakonec ani nevím, kdy to přestalo. Kdyby měl někdo nějaké vysvětlení posledního zážitku, napište prosím.

  • Mlan

    Já jsem to rovněž párkrát zažil:-(
    Poprvé děsnější to bylo cca v 18ti letech kdy jsem několik dnů či týdnu náhodně sledoval a odpočítával čas a vždy se ve stejnou hodinu a minutu (např. 22:22) podíval na hodiny – nechápal jsem to. Bylo to děsný, chlad, osoba, a paralýza…
    Byl jsem ale vychovávaný v křestanské rodině, takže i když jsem své rodiče nenásledoval, věděl jsem oč jde… Vždy mi pomohlo volání k nejmocnější duchovní osobě – k Bohu. Zavolal jsem párkrát Boží jméno (Jah, Jahve, nebo české Jehova) a vše bylo okamžitě pryč.
    Toť jen má zkušenost, která vždy fungovala…:-)

    • eyesdown

      hahahah. ty ses mimo

  • Natalia

    Ja mam spankovu paralýzu od 1 roka až do teraz do 14 rokov :(…už som si nato zvykla je to ale dost neprijemne paralýzu mam raz az 2 krat do týzdna … vždy ked ma paralýza dojst tak pocujem silne bitie ako keby bubny ked otvorým oči ležím na posteli normalne v miestnosti kde som zaspavala a vedla seba vidím čudnu postavu priesvitnu a na tvari ma kríz namiesto oči pusy nosu atd. furt to je ta ista osoba od malička. vždy si namna lahne a začne mi neprijemne tlačit do chrbta kričíím ale neni to počut nemozem sa ani pohnut ani sa branit ked sa zobudzam počujem zas tie bubny vzdy ked sa zobudim mam bolesti po celom chrbte :(…

  • Lenka

    Ahoj,tak já mám spánkovou paralýzu tak od 16ti ,začalo to po kurzu,kde jsem se učila dostat do hladiny alfa.Nejdřív jsem se taky bála,že je to nějaký bubák, pak mimozemšťani..jo bylo to fakt tak děsivý,že vás napadají různé možnosti co a proč se to děje. Pak jsem někde četla,že mám využít té možnosti a astrálně cestovat,prý když se přestaneme bát,uvolníme se,tak to jde.Mě se to jednou podařilo,ale bez paralýzy(nejsem si jí vědoma,že tenkrát byla) během dne(popsala jsem to co jsem viděla,lidem,které jsem při astrál.cestování viděla a řekli,že to opravdu prožívali).Brácha to má taky a ten si prý už zalítal.;-) Jinak mimochodem,stává se mi to i když ležím na boku,nebo na břichu.Když rychle nevstanu,tak do toho padám několikrát po sobě..hrozná únava je po tom..Je fakt,že většinou nemůžu dlouho usnout,ale z toho to přijde,když mi usínaní problém nedělá.Někdy mám pocit,že v místnosti někdo je,někdy prostě nikdo.Jestli se to váže na stres a podobně nevím,děje se to i v dobách,kdy bych řekla,že stres nemám ani náhodou.Někdy tomu předchází sen,ve kterém si uvědomím,že sním..A taky se z toho dostávám vlastní vůlí,kdy už vážně nechci.. Přiznávám,že když už to přijde a strach už z toho dávno nemám,tak zkouším,co vše jde v této fázi zažít.Ovšem ukončím to předčasně,pro to šílený hučení.Někdy si říkám,co by se dělo,kdybych vydržela ještě déle. Poslední jsem měla před pár dny,taky docela zajímavý, čím víc jsem se uvolňovala,tím víc hučení sílilo a měla jsem pocit,že se vznáším pár centimetrů nad postelí,ale to hučení bylo pak tak nesnesitelné,že jsem se z toho raději probrala.

  • zaqqum

    Ahoj tady, pokud to někdo bude číst teda :) taky přispěju svojí troškou do mlýna. Asi před dvouma rokama jsem byla pracovně na severu Holandska, když se mě to stalo poprvé. Hučení a tlak, přirovnala bych to k atmosférickýmu tlaku, prostě mě něco začně jakoby tlačit a pořád to hučení… do toho takovej strach. Divná věc toto. Popadne mě hrůza a v moment, kdy mam pocit, že už už by mě to zamáčklo do postele se pohnu a pomalu to odejde. Tehdy teda hned ne, tehdy to na mě přišlo ještě několikrát po sobě. Stejnej pocit. Absurdní na tom je to, že sem si to máloky pamatovala. Jako by to byl takovej dávnej moment. Když se mi to stalo podruhý, divila jsem se a vůbec jsem si na ten první stav nerozpomněla.. to přišlo až později, jako by se zpětně vrátila ta první noc a mě došlo, že s takovou nepravidelností ale přece, se to vrací. V první chvíli mě napadlo, to po mě jde nějakej bubák. Nejsem duchař, ale jako děti jsme vyvolávaly a děli se nám divní věci. Ale čert to vem, hledala jsem racionální řešení. Teda nehledala, ale zkoumala jsem, zda-li nejsou nějaký spouštěcí mechanismy. Jakym můžou bejt drogy, alkohol, čaj před spanim, stres apod. A ono se to nedá předvídat nebo co… tak by mě zajímalo, jestli se všechny ty momenty, kdy se hýbu, abych tomu unikla, zdají jenom skutečné. Dočítám se, že si lidi jenom myslí, že se pohybují, že se něco děje a oni při tom jenom leží .. paralyzovaní.. nechce se mě tomu věřit :D protože ono je to doopravdy safra skutečné, že :D nevim co s tim, jě to dost nepříjemný, ale ne tak, abych sla za doktorkou a stěžovala si na „divný“ pocity…. ještě mě napadlo, jako mladší jsem byla jednou ve špitále a dělali mi eeg, tehdy mi doktorka povíala něco o tom, že je tam nějaká odchylka (byla jsem teenager, moc se mi o tom nerozpovídala a mě to nepřipadalo důležitý) někde mi tam prej něco špatně přeskakuje asi :) nicméně zajímalo by mě, zda.li za to můžou moje proházený kolečka v hlavě…měla jsem jít rok na to na další kontrolu, ale já nikdy nebyla svědomitej pacoš.. . Stalo se mi to poprvé asi později, dost lidí popisuje paralýzy už z dětství.. to je dost hrozná představa. Já chci aby to přestalo, neni to zábavný jako jiný snění. To je pech prostě :-/

  • faster

    no tajk mnesa to stalo nespočetne vela krat prvi krat sa my to stalo asy v 11 rokoch a odftedy samito stava asi 2 krat domesiaca normalne ked ležim a nechcesami spat tak nahle pryyde taka zvlastna unava ktorej vždy podlahnem a potom som vtom napoly som hore a napoli spim vedčinu viem čosa deje okolo mna nemožemsa pohut som ako ochrnuty a ktomu tie pryšerne halucinacie vedčina suto desive postavy ktore savam snažia len ubližit a či stoho strach mavam uprimne povedane nie niesom človek čobi pocitoval strach len jeto nepriemne toje asi všetko vedčinu to prekonam tak žesa zobudim silou vlastnej vole a pojovat zo svojim nehibnim telom jeto dost vičerpavajuce ale nakoniec sa stoho dostanem a som v pohode ……

  • Ivo

    Vzkaz pro Janu: rád bych vám poradil, ale nevím jak, protože nemám medicínské vzdělání. Možná zkuste usínat na boku (paralýza se prý nejčastěji dostavuje,když člověk leží na zádech). Kdyby to mělo přetrvávat, poraďte se s lékařem. Zdraví Ivo

  • Jana Staňková

    Dobrý den, nyní jsem v takovém stavu, že se již bojím spát v ložnici. Přes týden jsem sama. Doposud mi to nevadilo, ale teď se mi zdají zvláštní sny. A mám pocit, že mám halucinace. Myslím si, že jsem vzhůru, ale asi nejsem, protože se jako nemůžu probudit. dívám se na závěsy na okně a ty se mi přibližují a vzdalují jako celek. Z osvětlených míst na stěně se mi dělají obrazce a buď mi někoho připomínají nebo jsou to tvary. Občas tak se svítí přes dveře a když se jdu podívat, tak tam samozřejmě nic není. Taky vídám obrysy postavy, že za dveřmi někdo stojí. A pak se bojím.

    • Wau, dost podobný věci zažívám i já, ale věř že to není ještě to nejhorší co se může dít :))

  • Ivo Rozehnal

    Puvodne se to nazyvalo zrcadlovy odraz somnambulismu. Oboji je strasne. Namesicny clovek spi a chodi po mistnosti. Clovek se spankovou paralyzou je vzhuru a nemuze se hybat…

  • DERGO

    Přesně tohle zažívám já, ale už se toho „nebojím“ každopádně je to hodně nepříjemný. Nejhorší je, když si myslíte, že jste vzhuru a mluvíte s lidmi které znáte a přitom spíte. Není to vůbec sen, ale jako skutečnost. Potom se probudíte a jste zmatení. Nevíte jestli tentokrát opravdu jste vzůru nebo spíte.