… i psi mají své otisky prstů, resp. čenichů, nebo že baset neumí plavat? Nebo proč Angličané říkají, když venku leje, že prší kočky a psi? Nebo co měli na mysli staří Římané, když mluvili o psích dnech? Podívejte se, jak pestrý je život v psí říši a co všechno naši čtyřnozí přátelé dokážou.

I psi mají své otisky prstů. Měli bychom ale spíše říkat otisky čenichů. Právě psí čenich je totiž u každého psa natolik unikátní, že ho lze použít k jeho identifikaci, stejně jako je tomu u lidí díky otiskům prstů.

Občas se můžeme i v poměrně odborné literatuře dočíst, že psi jsou barvoslepí. Není to pravda. Psi barvy vidí, jen ne tak jasně jako my lidé. Jejich rozlišení barevné škály je podobné tomu, jak my vnímáme barvy například za podvečerního šera.

Obecně se traduje, že psi se nepotí, ale při vysokých teplotách se ochlazují pomocí vyplazeného jazyka. To je pochopitelně pravda, ale přece jen bychom u nich nějaké potní žlázky našli, a to mezi polštářky na jejich tlapkách.

Většina psů vodu miluje…

Není tak úplně pravda, že jeden rok psího života je srovnatelný se sedmi roky života lidského. Například roční malý a středně velký roční pes je věkem na úrovni 15letého adolescenta.

Na světě podle všeho žije více než 400 milionů psů. Zemí s jejich největším počtem jsou Spojené státy americké. Statistiky odhadují, že prakticky každá tamější rodina má psa. Realita je pochopitelně jiná: statistické tvrzení neplatí ve velkoměstech, jako je New York nebo Seattle, naproti tomu obyvatelé amerického venkova mají většinou hned několik psů. Nejpopulárnějším plemenem ve Státech jsou labradoři, stejné oblibě se těší také ve Velké Británii a v Kanadě.

Psi, kteří se svými majiteli žijí ve městech, možná nemají takovou možnost vydovádět se na šťavnatých loukách a v hlubokých lesích, ale zato oproti svým venkovským druhům žijí v průměru o 3 roky déle.

Většina psů vodu miluje, nebo si v ní alespoň občas ráda zadovádí se svými páníčky. Vyhlášenými plavci jsou novofounlandští psi, kteří jsou dokonce vybaveni plovacími blánami. Ale pokud hodíte do vody takového baseta, tak mu můžete rovnou shánět záchranáře, protože právě toto plemeno je zase typické tím, že neumí plavat.

Přes milion psů v USA se má… Jejich páníčci je ustanovili dědici veškerého svého majetku. I když žádný z nich nebyl ještě tak štědrý jako jistá německá komtesa Karlotta Libenstein, který v roce 1992 odkázala svému psu celých 106 milionů dolarů.

Majitelé psů jsou přesvědčení, že jejich čtyřnohý miláček je rovnoprávným členem rodiny. To ostatně vyplývá i z toho, že 70 % z nich podepisuje své psy na novoroční pohlednice, pozdravy z dovolených či do SMS, které posílají svým blízkým.

„Prší kočky a psi“

Když my řekneme, že venku »leje jako z konve«, Angličané použijí fráze »raining cats and dogs«, tedy doslova, že venku »prší kočky a psi«. Toto trochu podivné úsloví má svůj reálný základ. Pochází ze 17. století, kdy v ulicích plných bahna a splašků při velkých deštích plavala mezi vším možným odporným odpadem také zoufalá domácí zvířata, která smetl z jejich úkrytů prudký příval vody.

Obtížemi s prostatou netrpí jenom lidé, ale také psi. Pozoruhodné je, že ostatním živočišným druhům naší planety se tato zdravotní nepříjemnost vyhýbá.

Psi doprovázejí člověka téměř 14 tisíc let. Ale nejstarším vyšlechtěným plemenem byli nejspíše chrti saluki, které používali Egypťané při obdobě našich chrtích závodů.

To že Lajka byla prvním psem, který vzlétl do kosmu, ví většina z nás, ale kdopak asi ví, že americký prezident John Fitzgerald Kennedy vlastnil teriéra, který se stal otcem štěňat, jejichž matkou byla Lajčina dcera?

Nejslavnější hollywoodskou psí hvězdou je dodnes proslulý ovčák Rin Tin Tin. Sám si dokonce podepisoval smlouvy na filmy, které natáčel. Používal k tomu otisk své tlapky.

Staří Egypťané prosluli svou úctou ke kočkám. Ale ve stejné úctě měli i své psy. Když zemřel jejich psí druh, oholili si obočí, do vlasů si vetřeli bláto a po několik dní nosili smutek.

V roce 2003 vymyslil jistý dr. Roger Mugford zařízení, které bychom mohli bez váhání nazvat »ocáskoměrem«. Podivínský vědec tvrdí, že jeho vynález je schopen podle intenzity vrtění psího ohonu bezchybně odhadnout psí náladu. A to špatnou i dobrou.

Ve středověku vyráželi do bitev v brnění nejen rytíři, ale také jejich velcí psi, předchůdci dnešních dog a mastifů, kteří měli svá vlastní brnění a ostnaté obojky. Stejně vybavení a ozbrojení psi byli používáni také k ochraně kupeckých či šlechtických karavan.

Předkové dnešních pekinských palácových psíků a japončinů byli pro obyvatele Dálného východu ve středověku natolik důležití, že jim platili vlastní služebnictvo. Pekinézové byli dokonce uctíváni v chrámech.

Slavný mongolský vládce Kublaj-chán byl nejen obávaný bojovník, ale také asi největší »kynolog« v historii. Ovšem měřeno pouze počtem vlastněných psů – podle dobových kronik jich měl na 5 tisíc.

Jihoamerický indiánský kmen Mbaja věřil, že lidstvo kdysi žilo pod zemí. A žilo by tam dosud, kdyby je odtamtud na zemský povrch nevyvedli jejich věrní přátelé psi.

Staří Řekové a Římani používali obratu, že právě panují »psí dny«. Měli tím na mysli nejteplejší období středomořského léta a nebylo to vůbec míněno jako urážka. V tu dobu na obloze jasně svítí psí hvězda Sírius, kterou naši antičtí předkové měli ve velké úctě.

Nejstarší vyobrazení psa nalezneme ve Španělsku na jedné z tamějších slavných nástěnných jeskynních maleb. Je stará více než 12 tisíc let.

Lidé a psi si byli nejspíše souzeni samotným Stvořitelem. Jak jinak si vysvětlit, že právě psa lidstvo domestikovalo dávno před kočkou, koněm, oslem, kozou, krávou nebo slepicí, tedy zvířaty zdánlivě užitečnějšími, která jim pomáhala při práci nebo v boji, nebo se stala součástí našeho jídelníčku?

V jednom nedávném průzkumu se přiznalo 33 % respondentů, že se svými psy hovoří po telefonu a občas jim dokonce nechají vzkaz na záznamníku. Nikdo ale nepotvrdil, že by jim jejich miláčci odpověděli.