Půvabné jihočeské město Jindřichův Hradec je známo hlavně díky svému rozsáhlému hradnímu a zámeckému komplexu. Jenže možná daleko zajímavější je nenápadný kostel sv. Jana Křtitele, součást bývalého minoritského kláštera.
Jde o jeden z nejzáhadnějších artefaktů z minulosti – kamenný disk, který byl objeven v Kolumbii, jehož obě jeho strany jsou pokryty vyobrazeními plodu ve všech fázích jeho vývoje.
Letošní rok bude zřejmě pro britské archeology rokem senzačních nálezů. Před pár týdny objevili tělesné ostatky krále Richarda III. a teď tvrdí, že co nevidět odhalí další z velkých tajemství dějin ostrovního království.
Kouzlo Hörbigerova učení spočívá v tom, že pracuje s fakty a poznatky, které nelze vždy úplně popřít a které nejsou racionálně uvažující vědci schopni dokonale vysvětlit.
Bylo by určitě s podivem, kdyby slavný řád templářských rytířů nezanechal své stopy také v českých dějinách a na území naší země. A přece se většina historiků o tuto kapitolu prakticky nezajímala až do druhé poloviny 20. století.
Otázka, který jazyk je nejstarší, zajímala i naše předky v dávných dobách. Egyptský faraon Psammetik I. (přibližně 664 až 610 př. n. l.) se rozhodl přijít věci na kloub za pomoci experimentu. Odebral dva novorozence a nechal je vyrůstat v naprosté izolaci, takže ani náhodně nemohli slyšet lidskou řeč. Přístup k nim měl pouze pastevec, který se o ně mlčky staral.
Psal se rok 117 n. l. a severem Anglie táhla proslulá Devátá legie, v níž bojovalo na šest tisícovek špičkově vycvičených římských vojáků. Jejich impérium je vyslalo do těchto nehostinných končin, aby přivedli k poslušnosti divoké a nespoutané Galy. Takřka na sto procent se počítalo s jejím vítězstvím. Jenže legie se jaksi propadla do země.
V pradávné severské legendě o hrdinovi Sigurdovi se hovoří mimo jiné o podivuhodném „slunečním kameni“. Díky němu se Vikingové stali králi moří a dopluli do Grónska i do severní Ameriky, aniž měli k dispozici kompas nebo nějakou další přesnou navigační pomůcku.
Hřbitovy plné květin jsou tradičním obrázkem zvláště ve střední Evropě. Něžné květy klademe na hroby našich blízkých nejen jako výraz úcty, ale také proto, aby místo jejich odpočinku vypadalo dobře. Jak starý je ale tento pro nás běžný zvyk a odkud pochází.
Zimní krajina nabízí zcela jinou poezii než ta jarní nebo letní. Mimo jiné je zima docela dobrým obdobím k návštěvě například archeologických lokalit, které jsou daleko přehlednější, protože nejsou ukryty pod zelení stromů a keřů. Můžete se vydat třeba po keltských stopách, kterých je u nás víc než dost.

Sleduj nás

9,411FanoušciTo se mi líbí
43SledujícíSledovat
122SledujícíSledovat