Podaří se objasnit jednu ze záhad planety Venuše?

Naše sesterská planeta ukrývá pod svými hustými oblaky jednu velkou neznámou. Vědci stále zkoumají radarové snímky, které pořídila sonda Magellan před více než dvaceti lety, a pořád netuší, kde se na jejím povrchu vzaly stovky záhadných tmavých skvrn.

Povrch Venuše není z oběžné dráhy viditelný v optickém spektru, protože ho halí velmi hustá atmosféra. Aby bylo možné pořídit jeho mapu, používají vesmírné sondy radar, který zaměří a určí vzdálenosti na povrchu pomocí velmi krátkých elektromagnetických vln. Venuši takto naposledy zkoumala sonda Magellan, která pořídila mapu jejího povrchu. Vědci na něm tehdy zaregistrovali zvláštní tmavé skvrny, s jejichž objasněním si stále nevědí rady.

Háček je v tom, že na Venuši se v různých výškách odrážejí rádiové vlny od povrchu odlišnými způsoby. Níže položené oblasti rádiové vlny pohlcují a jsou na snímcích tmavé. Naproti tomu vyvýšené oblasti odrážejí vlny lépe, takže se na snímcích jeví velmi jasně a světle. S rostoucí výškou jsou hory na snímcích stále jasnější – jenže na jejich vrcholcích a náhorních plošinách jsou tmavé skvrny, které nezapadají do celkového obrazu.

Hádanku se víc než dvacet let nepodařilo objasnit, protože vědci měli až dosud k dispozici pouze snímky sondy Magellan s nízkým rozlišením – její radarový výškoměr snímal pásy o velikosti 15 x 23 km v rozlišení 75 m na 1 pixel. Nyní dr. Robert Herrick z University of Alaska zpracoval snímky pomocí moderních analytických algoritmů a vytvořil novou přesnější stereomapu oblasti Odva Region na povrchu Venuše.

Jeho práce potvrdila předchozí zjištění „čím výše, tím světleji“. V nadmořské výšce 2400 m povrch Venuše lépe absorbuje radarové vlny a na snímcích je tmavý. Naproti tomu v nadmořské výšce 4500 m je bílý. Ovšem ve výšce 4700 m se na jasně bílém povrchu objevují ony záhadné tmavé skvrny, kterých není jen pár, jak se původně předpokládalo, ale několik stovek. Už nějakou dobu vědci pracují s hypotézou, že by mohlo jít o feroelektrické sloučeniny – krystalické materiály, ve kterých při určité teplotě dochází ke spontánní polarizaci. Jasno ale vědci stále nemají.

Teoreticky by to bylo možné prověřit v laboratoři, kde by se zkoumal materiál s podobnými odrazovými vlastnostmi. Jenže reprodukovat v laboratoři podmínky, které panují na Venuši, s jejími kyselými dešti a tlakem, jenž je 90x vyšší než na Zemi, je obtížné. „Zatím nikdo neví, co jsou tyto skvrny zač,“ řekla další členka výzkumného týmu Elise Harrington. „Snad ale toto tajemství vyvolá zájem o další výzkum Venuše.“