Podaří se objasnit jednu ze záhad planety Venuše?

6
867

Naše sesterská planeta ukrývá pod svými hustými oblaky jednu velkou neznámou. Vědci stále zkoumají radarové snímky, které pořídila sonda Magellan před více než dvaceti lety, a pořád netuší, kde se na jejím povrchu vzaly stovky záhadných tmavých skvrn.

Povrch Venuše není z oběžné dráhy viditelný v optickém spektru, protože ho halí velmi hustá atmosféra. Aby bylo možné pořídit jeho mapu, používají vesmírné sondy radar, který zaměří a určí vzdálenosti na povrchu pomocí velmi krátkých elektromagnetických vln. Venuši takto naposledy zkoumala sonda Magellan, která pořídila mapu jejího povrchu. Vědci na něm tehdy zaregistrovali zvláštní tmavé skvrny, s jejichž objasněním si stále nevědí rady.

Háček je v tom, že na Venuši se v různých výškách odrážejí rádiové vlny od povrchu odlišnými způsoby. Níže položené oblasti rádiové vlny pohlcují a jsou na snímcích tmavé. Naproti tomu vyvýšené oblasti odrážejí vlny lépe, takže se na snímcích jeví velmi jasně a světle. S rostoucí výškou jsou hory na snímcích stále jasnější – jenže na jejich vrcholcích a náhorních plošinách jsou tmavé skvrny, které nezapadají do celkového obrazu.

Hádanku se víc než dvacet let nepodařilo objasnit, protože vědci měli až dosud k dispozici pouze snímky sondy Magellan s nízkým rozlišením – její radarový výškoměr snímal pásy o velikosti 15 x 23 km v rozlišení 75 m na 1 pixel. Nyní dr. Robert Herrick z University of Alaska zpracoval snímky pomocí moderních analytických algoritmů a vytvořil novou přesnější stereomapu oblasti Odva Region na povrchu Venuše.

Jeho práce potvrdila předchozí zjištění „čím výše, tím světleji“. V nadmořské výšce 2400 m povrch Venuše lépe absorbuje radarové vlny a na snímcích je tmavý. Naproti tomu v nadmořské výšce 4500 m je bílý. Ovšem ve výšce 4700 m se na jasně bílém povrchu objevují ony záhadné tmavé skvrny, kterých není jen pár, jak se původně předpokládalo, ale několik stovek. Už nějakou dobu vědci pracují s hypotézou, že by mohlo jít o feroelektrické sloučeniny – krystalické materiály, ve kterých při určité teplotě dochází ke spontánní polarizaci. Jasno ale vědci stále nemají.

Teoreticky by to bylo možné prověřit v laboratoři, kde by se zkoumal materiál s podobnými odrazovými vlastnostmi. Jenže reprodukovat v laboratoři podmínky, které panují na Venuši, s jejími kyselými dešti a tlakem, jenž je 90x vyšší než na Zemi, je obtížné. „Zatím nikdo neví, co jsou tyto skvrny zač,“ řekla další členka výzkumného týmu Elise Harrington. „Snad ale toto tajemství vyvolá zájem o další výzkum Venuše.“