Jihoitalské město Altamura by nebylo nejspíš vůbec zajímavé, kdyby se v jeho blízkosti nenacházela vápencová jeskyně Lamalunga, kde byly nalezeny zvápenatělé tělesné ostatky našeho předka, kterému se od té doby přezdívá Altamurský člověk.
Vědci se už dlouhou dobu pokoušejí objasnit původ „opičí ženy“ Zany, která žila v 19. století na Kavkaze.
Genetikům stačily dva gramy kostního prášku a vědecká senzace je na světě. Díky nim totiž získali nejstarší DNA na světě. Je stará 400 000 let a pochází z ostatků našeho předka, kterému se ve vědeckém světě říká Homo heidelbergensis. Tento „člověk heidelberský“ dostal své jméno podle místa nálezu prvních kostí a už nějaký čas je zřejmé, že měl hodně společného s neandrtálci. Byl jejich předkem? Nebo přímým příbuzným?
Myšlenka použít DNA ze zmrazených buněk vyhynulých mamutů k jejich naklonování není nijak nová. Objevila se ale i podivnější idea. Co takhle zkusit naklonovat neandrtálce? Přes řadu technických a etických překážek to někteří vědci opravdu zvažují a hledají náhradní lidskou matku, která by jim s tímto projektem pomohla.
Ve španělské jeskyni Nerja byly objeveny zřejmě vůbec nejstarší skalní kresby – a také první, jejichž autory byli zřejmě neandrtálci. Prapodivné tvary připomínající dvojitou šroubovici DNA ve skutečnosti zobrazují ploutvonožce, kteří byli oblíbenou potravou místních obyvatel. V paleolitickém umění jde o jedinečná díla, která nemají obdoby.